Vigilie Zmrtvychvstání, Kujavy 8.4.2023 Iz 55,1-11 (5.čtení)
Prorok Izaiáš nás vybízí: „Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život!“ - Velikonoční vigilie je jediná, kdy máme možnost slyšet tolik čtení; a navíc tyto čtení zachytávají celé dějiny spásy... Boží slovo je živé a účinné... - Starozákonní čtení nám naznačili, že Boží světlo je ve světě od počátku; a že i v minulosti už mnohokrát zazářilo těm, kdo byli věrní Hospodinu (avšak teprve v poslední době - v době Nového zákona, se nám v Kristu světlo Boží lásky ukázalo ve své plnosti)... Jistě bylo velikým zázrakem, že kdysi bezbranný národ Hebrejů uprostřed noci unikl mocnému faraónovi středem moře po souši... Avšak daleko větším divem bylo, když Ježíš Kristus v onu posvátnou noc unikl vlastní mocí králi hříchu a smrti; že vstal z mrtvých... - Dnes tu však nejsme na nějakém ideologickém vzpomínkovém setkání. Při obnově křestních slibů má dnes možnost každý z nás protrhnout onen závoj prostoru a času; vstoupit přímo doprostřed tohoto zázračného dění, které se odehrálo před dvěma tisíciletími za hradbami Jeruzaléma... - Právě toto je křest (jak nám to připomněl i apoštol Pavel: Spolu s Kristem ve křtu prožíváme smrt starému způsobu života a rodíme se pro život zcela nový...). - Kristovo vzkříšení tu není proto, aby nás vedlo pryč z tohoto světa do nějaké ideální říše nebeské blaženosti, ale abychom se proměněni křestním ponořením do Krista naopak do tohoto světa vrátili a nesli mu poselství víry, naděje a lásky... Ostatně přeci ani sám Kristus nevystupuje hned po svém zmrtvýchvstání ke svému nebeskému Otci, ale vrací se do Galileje, do míst, kde třicet let žil jako syn tesařův... Dnes se navracíme k původnímu plánu Boha s člověkem... Dnes se znovu hlásíme k tomu, že chceme být skutečně věrným Božím obrazem... - Tato noc má sílu vrhnout světlo na každé zákoutí naší duše a vyhnat z něj temnotu hříchu a sobectví... Je jen na nás, zda tomuto velikonočnímu světlu otevřeme okna a dveře našich duší... - Když se tedy o této noci křtem všichni (někteří poprvé, někteří znovu) noříme do tajemství smrti a zmrtvýchvstání, prosme Pána, aby nás všechny nově prozářil svým světlem; abychom se opravdu upřímně zřekli všech pout hříchu; abychom obnovili svoji touhu dělit se s druhými o plamínek své víry; a abychom se – po té, co vyjádříme svoji touhu po plném sjednocení s Kristem přijetím Eucharistie – i my vydali každý do své Galileje; do svého místa běžného všedního života; a tam se pustili do mravenčí restaurátorské práce na vzkříšení krásy, kterou Bůh na počátku vdechl tomuto světu...