- Zelený čtvrtek, Hl. Životice, 2.4.2015
Dnešní večer připomíná ustanovení Eucharistie, služebného kněžství a přikázání bratrské lásky.
Ježíš zahajuje velikonoční večeři umýváním nohou. Bůh bere na sebe roli služebníka a očišťuje nás, abychom se mohli účastnit jeho hostiny; a bere na sebe symbol chleba. Tento chléb je znamením, zpřítomněním jeho oběti za nás, jeho nekonečné lásky. Eucharistie je darem darujícího se Boha. On se dává nám, abychom se my mohli darovat jemu a druhým lidem, a tak zakusili plnost radosti s Bohem…
"Bůh se stává člověkem" - nad touto větou jsme žasli o Vánocích. Dnes se tato zvěst před našima očima konkretizuje, nově naplňuje: Boží Syn se stává služebníkem lidí. - Ježíš Kristus, Emanuel, Bůh s námi, kleká na zem před apoštoly, kteří se před chvílí hádali o ministerská křesla; pak jeden z jeho apoštolů jde vyjednávat s židovskou vládou, kolik mu zaplatí, když ho zradí. Při samé večeři se Petr rozčileně brání, aby mu Pán neprokázal službu. Ježíš kleká před Jidášem, který ho za chvíli zradí; před Petrem, který 3x zapře - pokleká před apoštoly a umývá jim nohy… A po večeři? Ježíš vychází do tmy, aby se vydal do rukou zlých. Bojí se. Prosí své přátele: "Buďte se mnou, modlete se se mnou!" Prosí je úpěnlivě, ale oni si pohodlně lehnou, teple se zabalí do pláště - a spí…
Jak ještě jinak, jak ještě víc mohl Bůh ukázat svou věrnost nám, kteří jsme plní ctižádosti a rivality; kteří jsme z naší svobody udělali džungli boje o moc a vlastní prospěch…
O této nekoneční Boží lásce můžeme dnes po přijetí Eucharistie rozjímat a děkovat mu…
- Zmrtvýchvstání (vigilie), Hl.Životice 4.4.2015, Mk 16,1-7
Dnešní noci Marie z Magdaly, druhá Marie a Salome; a nejen ony ale i my, slyšíme hlas: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady.“ - To, co jim i nám v této noci zní v uších, není přelud, ale fakt: bo-lest, lidské neštěstí a tíha života už je poražena a skrze ně je člověk Bohu blíž… Náš život nejede ve starých kolejích, ale pokaždé se mění. Proměňuje se - křeh-kost v sílu; strach v odvahu; bázeň v jistotu; bolest v radost… Vím, že mnozí z vás trpíte... Ano, náš život obsahuje bolestná zastavení. Ale pohled víry na Ukři-žovaného a Vzkříšeného nás učí vidět i dál; dál za hranici bolesti a smrti... Do-hlédne až za obzor, kde vychází slunce velikonočního rána a jas vzkříšeného Je-žíše mění a prozařuje všechno to, co se zdálo temné a tíživé… Víme, že každý musíme projít křížovou cestou svého života. I když je život krásný a krátký, je i těžký a někdy strastiplný; ale vše nás vede až k tomu místu, kde nám jde naproti vzkříšený Pán, jak to často budeme slýchat ve velikonočním období, který tím vším prošel jako první z nás všech. Volá na nás: „Nebojte se! Pokoj vám!“ - Na jeho těle vidíme oslavené rány. A právě to ať je útěchou i vám, kteří dobře víte, co je bezmoc, nemoc, samota, nebo postižení… Ježíš ukazuje své rány. Lidé se ob-vykle nechlubí svými ranami a jizvami, raději je neukazují a skrývají. A jde i o mnoho vnitřních zranění, která člověka trápí v duši, o kterých ví jen on sám. Otevřené rány, které se těžko hojí: zklamání, bezútěšnost, osamocenost. Ježíšovy rány, které utrpěl při bičování a ukřižování, musely být strašné, a přesto si tyto rány Ježíš i po vzkříšení ponechal. - Pokusme se tedy i my v pohledu na trpícího a vzkříšeného Ježíše přehodnotit své vlastní rány, vše, co se nám zdá jako těžké břímě… - Kristus tyto naše rány, otevřené jizvy a břemena promění, učiní z nich mocný zdroj lásky a života a dá tušit, že i my s tím vším, co neseme a máme, bu-deme jednou s ním oslaveni… Přeji vám světlo Kristova vzkříšení, jeho pokoj a radost…
