Sv. Rodiny C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 29.12.2024
1 Sam 1,20-28 Ž 84 1 Jn 3,1-24 Lk 2,41-52
To, co se odehrálo ve Svaté rodině při pouti do Jeruzaléma, svědčí o tom, že (Ježíš ve svých dvanácti letech) v dané situaci upřednostnil Otcovu vůli před vůlí lidskou... - Je to vlastně zjevením toho, že se Panně Marii a Josefovi výchova opravdu podařila (vždyť cílem výchovy totiž není nic jiného než přivést děti k tomu, aby svým srdcem poznaly Boha; zakusily jeho lásku; na ni odpově-děly a aby si Boha zamilovaly; podřídily se mu a žily v poslušnosti jemu samot-nému...). - Právem se můžeme domnívat, že k ničemu jinému Panna Maria a Jo-sef Ježíše nevychovávali, protože to sami žili... - Ve Svaté rodině se žilo v po-slušnosti na Božím slovu; na hledání Otcovy vůle; v podřízenosti Božím zámě-rům... Žilo se poslání, které Bůh Panně Marii a Josefovi svěřil a které svěřil také Ježíšovi, i když on do tohoto poslání postupně vrůstal... - Ve chvíli, kdy se Ježíš projeví jako ten, kdo poslouchá Otce, oni nerozumějí... Jak je to možné? – „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ - Vlastně by to měl být šťastný okamžik. Oni však v té chvíli nerozumě-li, protože vystresování hledáním a bolestí ještě to, co se stalo, nedovedli zařadit do kontextu svého života... Svátek Svaté Rodiny nás vede k pochopení, že stupeň lidské i duchovní zralosti a svobody závisí na tom, jak člověk poznává a plní vůli Boží... To by mě-lo být pro každého rodiče ve výchově dětí základní metou - aby dříve, než se dě-ti seznámí se zlem (které je kolem nás); zakusily Boží lásku a měly v srdci touhu dělat to, co chce Bůh... Pak se o ně nemusíme bát...