Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.12.2023, Lk 2,1-14
Vyprávění Lukášova evangelia o okolnostech narození Ježíše Krista je známé... Líčení je jistě poznamenáno už i zpětnou vazbou víry první křesťanské generace – je to nejen svědectví o tom, co se tehdy událo; ale také, jak tyto události byly přijímány; jak změnily životy mnoha lidí... Jak je možné, že i dnes (po tolika letech) slavíme Ježíšovo narození? - Odpověď je prostá: Protože se tenkrát (naštěstí) našli lidé, kteří byli ochotní překročit svůj takzvaný zdravý rozum; dosavadní zkušenost; i lidskou pohodlnost; a jít se přesvědčit na vlastní oči... Díky jejich svědectvím tady dnes můžeme stát i my a prožívat něco, co se opravdu vymyká běžnému každodennímu životu... Asi nebudeme moci nikdy docenit úlohu oněch pastýřů (dodnes anonymních - prostých lidí), kteří se zvedli od ohně a jako první spatřili a svým srdcem přesně pochopili, co se před jejich očima začíná odehrávat... A nejen to – své svědectví byli ochotni dát dál... Ale právě tak se musíme sklonit i před pokorou a cílevědomostí oněch mudrců z Východu za to, že díky svému vzdělání správně přečetli smysl nebeského znamení... A koneckonců ani to opačné - negativní svědectví není bez významu. To je svědectví Herodovo - snažícího se ještě v zárodku zlikvidovat toho, koho vnímá jako hrozbu pro svůj mocenský monopol... Samozřejmě – tihle všichni by pořád ještě nestačili k tomu, aby se mohly slavit letošní Vánoce... - Kdyby totiž byla zvěst o narozeném Spasiteli svěřena jen slovnímu tradování, dávno by zmizela ve víru dějin kdesi v zapomnění... Boha, který se stal člověkem, vracejí do našeho světa znovu a znovu právě ti, v jejichž životě se víra stává zřetelným a věrohodným postojem... Co z toho všeho vyplývá dnes pro nás? - Že při svém hledání Boha se nevyhneme lidem. Dokonce je přímo potřebujeme, protože bez nich je víra v Boha jen možná ušlechtilou a lákavou, ale přesto neuskutečnitelnou iluzí. Víra je konkrétním vztahem – zároveň s Bohem; i uprostřed lidí a s lidmi... Možná si teď říkáte: Kde zůstalo to narozené dítě, neměla by být dneska řeč hlavně o něm? - To malé dítě velmi brzy zmizí ze scény... Jeho bezbrannost a kouzlo má zapůsobit právě jen pro ten první okamžik setkání člověka s Bohem – aby se člověk nemusel třást hrůzou; aby Bůh člověka nezdrtil svou neuchopitelnou velikostí... Ale před očima nás lidí se má záhy objevit někdo jiný: Už ne Ježíšek v jesličkách, nýbrž Ježíš Kristus – Boží Syn a Mesiáš... Ten bude hlásat Boží království; konat znamení; volat k obrácení a k přijetí poselství pravdy a lásky... Pak bude ukřižován a třetího dne vstane z mrtvých... To všechno je v tuto chvíli teprve před námi... A kdybychom sledovali televizní seriál, asi by se objevily titulky: „be continued“ – pokračování příště… Ale já vám raději řeknu něco jiného: Na shledanou nejpozději o Velikonocích!