Obětování Páně (4. neděle v mezidobí), Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 2.2.2025
Mal 3,1-4 Ž 24 Žid 2,14-18 Lk 2,22-40
Prorok Malachiáš píše: „Hle, přichází [Panovník]. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví?“ - V evangeliu ale čteme: „Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do chrámu, aby ho představili Pánu“... - Mohlo by se nám zdát, že to moc nejde dohromady: Starý Zákon líčí příchod Mesiáše do chrámu jako strašlivý den, a evangelium zatím mluví o maličkém dítěti, které nesou do chrámu jeho chudí rodiče... To je přeci úplně něco jiného. – Anebo ne? – Co nám tím asi Bůh říká? - Stařičký Simeon hledí na malého chlapečka a velebí Pána, že jeho oči konečně uviděly spásu, že má před sebou Zachránce světa... – Kromě Simeona (a ještě) i prorokyně Anny to tak ale nikomu v tu chvíli nepřijde... Jen oči dvou věrných a moudrých starých lidí dokážou rozpoznat v maličkém bezbranném dítěti „Panovníka“ přicházejícího z nebe... Také my, v mnoha případech vyhlížíme „spásu“... Často zoufale prosíme Boha o pomoc a čekáme, že se projeví nějakým konkrétním, hmatatelným způsobem – a ono se jakoby nic neděje... – Evangelijní představení Ježíše v chrámě nás povzbuzuje, že mnohdy, i když Pán nepřichází tak, jak bychom si přáli a jak bychom čekali, přichází nějakým jiným, docela nenápadným a skrytým způsobem... Příběh dnešního svátku nás učí, že Boží světlo často vstupuje do našeho života zcela nepředvídatelně... Právě v tomto můžeme stále znovu a znovu hledat svoji naději: Pán jistě přijde, jen to správně pochopit... - Kéž bychom se tedy co nejvíce podobali Simeonovi a Anně, jejichž oči vidí Boha i tam, kde Ho jiní vidět nedokážou... Kéž bychom i my byli vedeni Duchem a důkladně připraveni modlitbou ve správný čas odložit svoji představu záchrany; a přijmout Boží záchranu v takové podobě, v jaké nám ji Pán milosrdně nabízí...