půlnočni, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.12.2017, Lk 2,1-14
Vítám vás všechny, ale především ty, kdo sem přicházejí méně často... Jistěže, i Vánoce mají svoji obvyklou formu a obsah. Nebylo by však zvlášní: kdybychom sem přišli podívat se na jesličky a byli bychom zklamáni, že místo Ježíše, by tam chrápal zarostlý, fuskatý trpaslík nebo baculatý sněhulák? - Co je tedy obsahem Vánoc? Obsah vánočních svátků je výstižně vyjádřen andělským poselstvím „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Proč? Přišel na svět Boží Syn, aby nás vysvobodil z moci zla a obnovil vládu spravedlnosti a lásky... Betlémský obraz, tak jak je znám po celém křesťanském světě, má v sobě obrovský magnetismus. Dítě-Ježíš svým vnitřním světlem přitáhlo nejprve nepříliš vzdálené pastýře, ale i mudrce z daleka... Přitahovalo mocné, učené, prosté, staré i mladé. Přitahuje každého člověka, protože každý člověk touží po lásce, která by byla nesobecká, věrná, odhodlaná k nejvyšším obětem a trvala navěky. Všichni si dennodenně uvědomujeme, že ji nemáme, nebo jí nemáme dost, že se nějak víc a víc ze světa vytrácí... K čemu však je život bez lásky; život bez Boha? Je to nesmyslná honička, chaos, ve kterém na sebe bolestně narážíme; vychytrale a krutě se okrádáme a zabíjíme. Jsme jako posedlí majetkem, mocí, sobectvím... Nezdá se vám, že jsme si tu sami navzájem zařídili jakési předpeklí? Čas se naplnil. Advent dospěl ke svému cíli a přivedl nás k Vánocům. Prožíváme radost a zpíváme koledy. Středem naší pozornosti je Děťátko v jeslích. Není to žádné překvapení, vždyť jsme na to čekali. Ale Vánoce nejsou jen věc tradice. Ony mají hluboké a zavazující poselství. Od svatého Pavla jsme před chvílí slyšeli, že se „projevila Boží dobrota“, která přináší spásu lidem a vede nás k tomu, abychom žili rozvážně, spravedlivě a zbožně. Čili: Boží dobrota volá po odpovědi. Co nám říká dnes a jaká odpověď se od nás očekává? - Po celý advent jsme spolu se starým Izraelem prožívali očekávání Mesiáše. Připomínali jsme si mnohé události jejich dějin a stálou touhu po Mesiáši, Zachránci. Oni mnohokrát zakusili, že vlastními silami se nezachrání. Bůh jim posílal proroky a skrze ně je vedl, ale mnozí na to nedali. Nakonec poslal svého Syna, ale toho většinou nepoznali a nepřijali. Není se čemu divit, vždyť čekali Zachránce národa, ne malé Dítě narozené v chýši pastýřů. Nečekali, že mocný Bůh přijde v podobě bezbranného dítěte. Co jim tenkrát tím chtěl Bůh říct, když poslal své Slovo v této podobě, když se právě takto vyjádřil do lidských dějin? A co říká toto gesto dnes nám? „Slovo, které se stalo tělem“, aby přebývalo mezi námi, si nenechává výrobní či obchodní tajemství pro sebe, ale nabízí know how šťastného života pro jednotlivce, pro rodiny i pro národ a celý svět. Stačí mu naslouchat, stačí ho přijmout a zařídit se podle něho. Pak přijde spása i do naší situace a naše srdce budou z plna hrdla zpívat radostné a šťastné Gloria. Sláva na výsostech Bohu...
(ve dne), Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.12.2017, Jn 1,1-18
Jsme zvyklí žít s jedním okem neustále upřeným na hodinky a s jedním prstem přilepeným na klávesnici mobilu či tabletu; a naše mentalita je natolik naprogramována na uvažování v souřadnicích plynoucího času, že když poslou-cháme tzv. prolog Janova evangelia, urputně se snažíme představit si pod slovem počátek jakýsi začátek časové osy dějin; nějaký bod nula, z něhož všechno vy-chází. Řecké slovo „arché“, které používá evangelista, však obsahuje něco víc než je pouhý časový údaj; kromě začátku znamená i původ, příčinu, princip a dokonce i vládu a velení. Počátek, o němž píše Jan, je tedy něco mnohem důleži-tější než jen časový údaj. Slovo, které bylo na počátku, je víc než chronologický začátek. Je především principem, základem a řádem všeho, co povstalo. Toto Slovo (logos) dává smysl, dává logiku a vládne všemu, co jest... Dnešní druhé čtení hovoří o tom, že Bůh "k nám promluvil ve svém Synu" (Žid 1, 2). A dnešní evangelium říká, že Ježíš je věčné "Slovo, které při-šlo, aby bylo s námi“ (Jan 1, 14). No tento Syn, který nám říká své slovo, je dnes malým Dítětem z Betléma, ne dospělým Učitelem, jehož jsme zvyklí po-slouchat. Dnes nemluví kázání nebo podobenství, o kterých obvykle přemýšlí-me. Naopak, dnes říká bezeslov. Mluví přímo do našeho srdce jako každé jiné dítě. Jeho nevinnost, jeho zranitelnost a jeho láska vrývají poselství o Boží lásce přímo do našeho srdce - tak jako by to nikdy nedokázali žádná slova. Přistupuje k nám a hýbe nás reagovat nejen slovy, ale i svým srdcem. Dnešek je dnem ra-dostné oslavy na svaté mši i v rodinách. Je to den, při kterém si navzájem přeje-me klid a štěstí. No je to i den, ve kterém hledíme na Dítě v jeslích. Je to den ra-dostné kontemplace, osvobozené od slov. - Upři tedy oči na Ježíše a vnímej, co se vynořuje v tvém srdci. Vychutnávej si jeho čistou, bezpodmínečnou lásku a dovol mu, aby vzbudil lásku v tobě. Natáhni se, dotkni se ho a dovol mu, aby se on dotkl tebe... (Slavení každého svátku, i Vánoc, má svůj počátek v historické události. Avšak na rozdíl od ostatních běžných oslav, svátků, či výročí, Vánoce nejsou vzpomínkovým návratem k jakémusi chronologickému počátku na způsob vzpomínek nad černobílými fotografiemi od babičky. Slavnost narození Páně je jasným a barevným pozváním znovu seřídit život podle principu a řádu, který nám zjevilo vtělené Slovo. Je pozváním znovu odevzdat všechno pod vládu a velení pravého Světla, které přichází na svět... )