24.12. (za svítaní) Narození, Pustějov, Kujavy, Bílov 25.12.2013
Iz 62,11n Ž 97 Tit 3,4-7 Lk 2,15-20
Prožíváme slavnost Narození Pána Ježíše. Naše oslava betlémských událostí se asi dost liší od tehdejší reality. První Vánoce byly hodně jiné, a přece ta dávná událost nese důsledky i pro náš každodenní moderní život…
• Uprostřed betlému je vždy dítě v jeslích. Dítě, které je Bůh. Žasneme nad tím, jak Bůh skrývá své božství. Aby se stal pro nás přijatelným, stává se slabým dítětem a přece Bohem být nepřestane…
• Nejblíže má Marii, tu, která je z lidí nejdůležitější v dějinách spásy, protože byla schopná říct Bohu jasné „ano“ i v situaci, kdy nechápala, protože ji sdělené tajemství přesahovalo…
• Blízko jeslí stojí i Josef, snoubenec Mariin, ten tichý, mlčenlivý muž. Je to muž věrný, na kterém vidíme úžasnou citlivost k Božímu slovu a vedení…
• Jestliže se díváme do betléma, nemůžeme přehlédnout pastýře, kteří přicházejí i s ovcemi. Pastýři bývali ti nejchudší lidé, kteří nevlastnili stáda, jenom pásli pro někoho, komu patřil ten velký majetek. Přicházejí chudí a poctiví správcové cizích majetků. Protože přicházejí čistí a skromní, nacházejí v tom dítěti Boha…
• U jeslí vidíme i mudrce, kterým se lidově říká králové. Na konci jejich badatelské cesty je Bůh. Poctivé hledání filosofie i přírodních věd vede k tomu, že nakonec objeví Boha…
• Děti si vždycky v jeslích všímají třeba i volka a oslíka. Někdy říkáme s opovržením, že někdo je jako hloupý „vůl“, který jen dře a nic z toho nemá. Vůl i osel v betlému sice mlčí a vypadají, jako by nic nechápali, ale přesto jsou Ježíši ze všech nejblíže...
• Nad tím vším bývají andělé, kteří zpívají. Nám to říká: tam, kde je Bůh, tam, kde je láska tam je nebe…
• Naše betlémy bývají dělány tak, že v pozadí jsou naše města či celá krajina, nebo tam přichází ještě spousta dalších figurek v našich dobových krojích, aby ukázaly, že betlémská událost se vztahuje i na nás. Příchod Mesiáše je záležitostí i naší doby, našeho života, naší situace…
Obyčejně žádná ta figurka nemá prázdné ruce. Všichni tam přicházejí s něčím. Ano, odpovídají na dar. O Vánocích slavíme to, že Bůh se nám daruje, ne proto že jsme dobří, ale proto že dobrý je On*. Dar je nezasloužený, ale zavazuje a umí udělat šťastným. Štěstí se pak chce rozdávat dál. Kolik jen Bůh daroval každému z nás?
Při pohledu na naše betlémy, nedívejme se jen jako kritici či obdivovatelé, kteří vnímají jen velikost, pohyblivost, či zajímavost zpracování a nádheru figurek, ale pokusme se zadívat do betléma tak, abychom objevili něco z duchovního bohatství; z toho tajemství, do kterého nás chce tato pomůcka uvést. Kéž Vánoce pak zůstanou v nás, kéž na ten dar, v němž se nám daroval sám Bůh, odpovíme nejen sváteční oslavou, ale i svým životem v dalších dnech. Kéž je náš život proměňován Ježíšovou přítomností a kéž naše srdce naplněné Bohem je kouskem ráje, který zpřítomňujeme i jiným!