Květná neděle A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 9.4.2017
Iz 50,4-7 Ž 22 Flp 2,6-11 Mt 26,14-27,66
Apoštol Matouš podává utrpení Ježíšovo jako utrpení Syna člověka, Pána slávy a soudce celého světa. Neustále v tomto příběhu narážíme na napětí mezi Ježíšovou mocí a jeho ponížením. Ten, jemuž by mohlo přijít na pomoc dvanáct pluků andělů a vyrvat jej z rukou lidí, se zcela bezbranný nechává zajmout a mlčí před mocnými tohoto světa, přestože by si mohl pomoci nějakým nadpřirozeným zásahem... Evangelista Matouš v pašijovém příběhu připomíná, že se v událostech Ježíšova života naplňují slova Písma: Ježíšovo utrpení není nahodilou událostí, ale je součástí Božího plánu spásy. Z rozedraného Ježíšova těla při bičování a ukřižování tryská jeho krev, která má moc nás zachránit a vykoupit od každého hříchu... Pašije také vyprávějí o nejrůznějších lidech na Ježíšově cestě: vidíme aktivní a pasivní lidi; protivníky; sympatizanty; lidi strachu a pochybností... Které osobě se nejspíš podobám? Kde bych rád stál? Stojíme na začátku týdne, který nazýváme Svatý a velký. Je pro nás výzvou, abychom i my byli takoví. Když slyšíme pašije, tak to pro nás není jenom vzpomínka. Život Ježíše má co do činění se mnou, s mým životem. A tak je každý z nás vyzván, aby si v událostech Svatého a velkého týdne našel své místo v zástupu kolem Ježíše... Vše, co slavíme ve Svatém týdnu: ustanovení Eucharistie; umučení; smrt a vzkříšení - to vše je tu pro nás. Ježíšův postoj a nasazení nám mají pomoci odložit předsudky vůči Bohu Otci a důvěřovat, že má vše ve svých rukou, a to i v těžkých chvílích...