Krista Krále (34. neděle v mezidobí), Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 23.11.2014
Ez 34,11-17 Ž 23 1 Kor 15,20-28 Mt 25,31-46
Dnešní slavnost Krista Krále nechce zdůraznit nic jiného než dosah toho, co svou vírou oslavujeme každou neděli; jednak Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale i naše budoucí štěstí v božím království, ke kterému směřujeme...
- V prvním čtení se Bůh zjevuje ne jako vzdálené božství, ale naopak, jako milující pastýř, který je blízko svému lidu… - Pavel v druhém čtení uvažuje o tom, že Kristus nám svojí smrtí otevřel bránu do božího království… – A evangelium obrazně ukazuje na poslední soud, kde bude rozhodujícím prvkem míra prokázané lásky…
I když pojmy král, království jsou pro lidi dneška jaksi zastaralé, přesto k nám ten pohled na Boží království promlouvá. Bylo to ve dvacátých letech minulého století. Svět se dal do pohybu. Vyvstávala dělnická otázka, Evropa byla nasáklá názory o násilném řešení nespravedlnosti i teorií o vyvolené rase, která ve jménu své výjimečnosti smí určovat, co je správné a co ne. Tehdy v roce 1925 papež Pius XI. vyhlásil slavnost Ježíše Krista Krále a zdůraznil tak výsostné právo jiného Pána – Krista, jehož vláda nese pokoj, dobrotu, lásku, v níž oplácení zla zlem nemá místo…
- Doktor Papaderos vypráví: „Když jsem byl malý chlapec, za války, byli jsme velmi chudí a žili jsme v odlehlé vesnici. Jednoho dne jsem na silnici našel střepy rozbitého zrcátka. Vzal jsem si největší střep a o kámen jsem ho obrousil do kulata. Začal jsem si s ním hrát a fascinovalo mě, že můžu odrážet světlo do tmavých míst, kam se slunce nikdy nedostane – do hlubokých děr a štěrbin a tmavých komůrek. Hrál jsem takovou hru – dostat světlo do těch nejnepřístupnějších míst, jaká najdu. - Když jsem dospěl, pochopil jsem, že to není jenom dětská hra, ale metafora, jak bych mohl naložit se svým životem. Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani jeho zdroj. Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo dobra na tmavá místa tohoto světa – na tmavá místa v lidských srdcích…“
Jsme stvořeni pro štěstí a blaženost v nebeském království. Jsme poutníci na této zemi. Uděláme-li všechno pro to, aby na zemi bylo dobře, věřím, že na věčnosti bude ještě líp… Když Krista přijmeme do svého života jako svrchovaného krále a necháme se ním prozářit, pak se můžeme těšit už teď na blaženost v nebi ve společenství svatých…