Bílá sobota (vigilie)

Bílá sobota (vigilie), Pustějov, 16.4.2022, Lk 24,1-12 

Tato noc je zvláštní, je jiná než noc Narození, je to noc vykoupení... Tato noc nás chce vést k tomu, abychom revidovali; abychom přehlédli svoje úmysly (jak se stavíme k životu; proč děláme určité věci)... V Božím slově jsme poslouchali dějiny spásy, aby nás nakonec dovedly až k časnému jitru... Vidíme oddanost několika žen, které jdou ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo mrtvé tělo... Přicházejí ke hrobu, ale něco není na svém místě - ten kámen... Do toho okamžiku to byla jistota, ale teď se změnilo něco, co odedávna platilo... A když přijdou dovnitř - jsou tam dva svědkové, které svatopisec nazývá anděly. Proč dva? Protože v době Starého zákona a v židovském právu platilo, že každá důležitá výpověď musela být potvrzena ústy dvou svědků.... A zpráva o tom, že „Ježíš žije“ - je velmi důležitá zpráva... I když noviny budou plné různých zpráv; agentury se budou předhánět v různých senzacích – důležitější zpráva, než věta, že „Ježíš žije“, se už neobjeví... Podle židovského práva (které vyžadovalo ty dva svědky), je i to, že dva svědci musejí být muži (žena totiž neměla téměř žádné právo; a její svědectví se nebralo vážně)... - Bůh si však vybral někoho v uvozovkách „nespolehlivého“, aby světu oznámil tu nejdůležitější událost, že „Ježíš žije!“... - U hrobu samozřejmě měl být první Petr a ostatní apoštoly, ale oni vyčkávají a bojí se... – Ženy tedy předbíhají Petra; předbíhají i všechny ostatní - ale předbíhají je nejen fyzicky (že jsou tam první), ale předbíhají je i ve víře a lásce... „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu.“ - Proč tu není? Protože VSTAL ZMŔTVÝCH; JE ŽIVÝ a JE MEZI NÁMI, aby se s námi setkával v našem životě; abychom ho mohli i my potkávat a objevovat v bratřích a sestrách... „Pane, chci se s tebou setkávat ve tvém slově; setkávat se ve svátostech; potkávat tě v bližních... - Pomyslně chci utíkat k tvému hrobu a chci tam být první... Nikým a ničím se nechci nechat předběhnout, abych mohl zažít radost z toho, že žiješ a rozdávat ji i druhým....“