Zmrtvýchvstání (vigilie) Hl.Životice 3.4.2021
Mk 16,1-7
V tuto svatou noc čteme dějiny spásy, které vyvrcholily zprávou o Kristově vzkříšení... A pokud jde o samotné vzkříšení, o této svaté velikonoční noci, Marek hovoří o zkušenostech prvních osob, které přišli do přímého kontaktu se Vzkříšeným, aniž by ho prozatím viděli... Byly to ženy, které následovaly Mistra z Galileje až na Kalvárii; a ve své zbožné oddanosti přišly brzy ráno pomazat jeho tělo. Šly ke hrobu dokončit Ježíšův pohřeb, nic víc... Přiznejme jim zásluhy za soucit, za pietu, za věrnost,... – vždyť apoštoly v tu chvíli neměli odvahu vystrčit ani nos ze dveří... Ale ženy si nesou pohřební masti a vonné oleje, jdou tedy za mrtvolou. Není v nich ani stopa víry ve vzkříšení, ani náznak naděje... - Takže velmi brzy, první den v týdnu, poté, co se zásobili voňavými masti, šli k hrobce s úmyslem vzdát patřičnou čest, kterou pro nedostatek času nemohli před dvěma dny prokázat... Když dorazili k hrobce, o něčem mluvili; a byl to praktický problém: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ - Toto je dilema, které bychom měli aplikovat také na sebe: „Kdo nám pomůže odvalit kámen z hrobu naší otupělosti a duchovní vlažnosti?“ ... Evangelium dál pokračuje, že na jejich překvapení kámen byl již odvalen; a v hrobě viděly sedět muže, který jim vysvětlil: „Byl vzkříšen, není tady!“ A i když se jejich pochybnosti, které měli, mohou zdát velmi oprávněné; jejich druhá reakce se jeví jako velmi neobvyklá. Jmenovitě, když jim anděl v hrobce oznámil, že Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých a že by to měli jít říct svým učedníkům; byli zmatené a vyděšené, jak pokračuje evangelium následujícím veršem, který jsme již nečetli „Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ (Mk 16,8) --- Není i náš starý monotónní život svědectvím, že se bojíme začít nový život s Kristem? - Není pravda, že i my věřící často žijeme příliš málo jako lidé vzkříšení; že jsme jakoby uvěznění v našich hrobech; v naší úzkoprsé lidskosti? ... - Kdyby však nebylo jejich cesty ke hrobu přes jejich počáteční beznaděj - nebyla by ani jejich cesta od hrobu ve znamení naděje!... Nebýt jejich důslednosti a věrnosti v tom, co je lidské - nebylo by ani jejich vyvolení k ohlašovatelské službě!... A nebýt jejich úleku a šoku z toho, co prožily u hrobu - nebyla by radost apoštolů, a ani naše... Ano, dnes večer Pán života ukázal, že se nenechal omezit na lidské rámce... Nedovolil, aby jeho tělo hnilo ve tmě hrobu, ale s božskou mocí se z hrobu nádherně zvedlo... Toto je jeho noc, noc vítězství, která rozptýlila jak naše obavy, tak i beznaděj a starosti... Toto je noc Boží moci, která s čistou láskou odolala násilí zla, a zlomila pouta smrti a osvobodila nás z okovů hříchů... Toto je noc vítězství ukřižovaného a pohřbeného Krista, která nás přivádí zpět k životu a dává nám naději...