Vigilie Zmrtvychvstání, Pustějov, Kujavy 19.4.2014
Boží slovo zachytilo několik okamžiků dějin naší spásy. Jsou to dějiny lidského hříchu a zla, ale především dějiny Boží lásky a dobroty, která nad zlem vítězí a ukazuje cestu k záchraně, životu a jeho naplnění…
Stává se, že nám někdo poví: „Mám dvě zprávy: dobrou a špatnou. Kterou chceš slyšet dřív?“ Často reagujeme tak, že chceme slyšet nejdříve tu špatnou, abychom se zbavili stresu a měli to čím dříve za sebou. Aby to překryla ona dobrá zpráva. I v dnešní liturgii jdou biblické zprávy v tomto sledu. - Bůh stvořil svět jako své krásné dílo. Dal jej nám lidem jako dar z lásky, ale hříchem pýchy a neposlušnos-ti prvních lidí vstoupilo do tohoto Božího díla zlo, hřích a smrt. Ale Bůh splnil, co slíbil: poslal Spasitele, svého Syna. Co první Adam zmařil, druhý Adam - Kristus naopak svou poslušností a věrností Otci uvedl opět v řád plný světla a krásy. Tento druhý Adam je vzkříšený Ježíš…
V začátku dnešního obřadu zazněl chvalozpěv na plamen velikonoční svíce a v něm zněla slova: „Tato noc plná světla zahání hříchy, smývá viny, hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost. Zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí…“ - Ano, v této chvíli i my chceme otevřít srdce dokořán a zvednout všechna stavidla své duše. Ježíš je i zde uprostřed nás a my se s ním můžeme setkat. Víra je ten dar, který nám jej činí blízkým „na dohled, na doslech, na dotek“... On je milující Bůh a zároveň člověk, který prošel tím nejtěžším, co mu zloba a hřích mohly způsobit, aby umlčely jeho lásku. Ta se ale nakonec ukázala silnější a vítězná!
Ježíšovo vítězství nad smrtí se má odehrát i v každém z nás. A tak jako jsme si i zde odpálili plamen Kristův jeden od druhého, tak i naše víra má ten-denci sdílet se, šířit se a zvát druhé k radosti. Kde se toto děje, tam se rozšiřují obzory naděje, přibývá radosti a světla. Kéž toto světlo víry rozzáří a zaplaví i celou naši bytost, naše rodiny, náš národ i svět. Kéž i nás učiní prvními svědky tohoto zázraku. Každý, kdo přijal světlo, ať se sám stane světlem…