9. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 3.6.2018
5 M 5,12-15 Ž 81 2 Kor 4,6-11 Mk 2,23-3,6
Sobota podle židovských předpisů byla dnem, kdy se nesmělo pracovat a držel se půst. - Už od 6. století př. n. l., kdy se izraelité vrátili z babylonského zajetí, vytvořili si židé seznam prací a souvisejících činností, které je v sobotu zakázáno vykonávat (bylo jich 39). Cílem bylo znovupřilnutí k Bohu. - Jestliže však byl někdo ohrožen na životě a zakázanou prací ho bylo možné v sobotu zachránit, platilo pravidlo: kvůli záchraně života lze odsunout, porušit i sobotu. Muselo však jít o někoho, kdo by byl ve skutečném ohrožení života a s jehož záchranou by nebylo možné čekat až na ukončení sobotního dne. Typicky se to netýkalo dlouhodobě nemocných, či krátkodobě hladovějících. - A tady už se dostáváme k našemu evangelijnímu příběhu. Učedníci sice měli hlad, ale s největší pravděpodobností nebyli v bezprostředním ohrožení života. Proto se farizeové – jakmile spatřili učedníky trhající a mnoucí klasy – okamžitě Krista ptali, proč to dělají. A Kristus odpověděl zajímavě: Pánové, to není nic zvláštního. Už se to v minulosti stalo, a u stejně závažné věci. David snědl z hladu posvátné chleby v chrámě, a dal mu je sám velekněz (srov. 1 Sam 21). A to si představte, že podle Zákona je směl jíst pouze Áron a jeho potomci (srov. Lv 24). Ale to víte, byl v nouzi a měl hlad... Chtěli učedníci demonstrovat svou nechuť k sobotnímu odpočinku? Ne. Chtěli tím dát veřejně najevo, že sobota pro ně neplatí? Ne, v žádném případě. Oni měli jenom docela obyčejný hlad. Byli prostě v nouzi. Jistě, měli myslet včas, před sobotou, na zajištění potravy, ale to nevyřešilo jejich aktuální nouzi... Když se podíváme na sebe, i mezi námi jsou lidé, kteří prostě v neděli musí posekat trávu; vyprat šaty; nebo něco jiného... Na straně druhé, Boží příkaz o svěcení neděle nás má chránit před zbytečným stresem... V neděli sekat trávu ne že nesmím, ale NE-MU-SÍM!!!. Necítíte v tom projev boží lásky a dar svobody? - Prostá poslušnost vůči Božímu přikázání mi pak dá skutečný pokoj. Že to všechno teď klidně můžu nechat být až do pondělí, ať si to roste... A dá mi také svobodu - svobodu a nezávislost na tom, že stejně bude vždycky něco, co jsem nestihl... To je hranice, která chrání člověka, aby se nedíval jenom kolem sebe, ale také nad sebe. To je hranice mezi člověkem jako svobodným obrazem milujícího Boha a mezi robotem... Ježíš mluvil nejprve o Boží lásce k člověku a až pak o tom, co ze setkání s touto láskou vyplývá pro člověka, tedy - řekněme - o morálce... Dnešní evangelium nám tedy připomíná dvě skutečnosti: že se nemáme pohoršovat a vyvyšovat nad jiné; ale také že nedělní klid nás má více přivádět k Bohu...