7. neděle velikonoční Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 2.6.2019
Sk 7,55-60 Ž 97 Zjv 22,12-20 Jn 17,20-26
V textech dnešní neděle se vícekrát (vedle pojmu jednoty) vyskytuje slo-vo sláva, a my je máme nejčastěji spojeno s tím, že někdo je v něčem velmi úspěšný, a proto o něm ví velký počet lidí – někdo je slavný politik, vědec či umělec... Boží sláva není nárok absolutního vládce na to, aby mu jeho poddaní vzdávali chválu a čest. Boží sláva není nic jiného než Boží podstata, kterou je láska. Láskou se Bůh oslavuje, a protože je to láska, která se dává druhému, mů-žeme pochopit i výroky dnešního evangelia: „Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.“ Když je někdo slavný v lidském slova smyslu, těžko může svou slávu ně-komu darovat. Bylo by zvláštní, kdyby třeba slavný zpěvák trval na tom, že ova-ce za jeho koncert vlastně patří někomu jinému (který třeba neumí ani zpívat)... Boží slávou je však láska, a tu je možné darovat (ba co víc, „darování se“ je její podstatou), a kdyby se nedávala, zanikne a nebude... Boží slávou a ctí je láska, a ta může mít podobu skrytosti, slabosti a zdánlivé prohry v podobě smrti na kří-ži... Láska však nakonec vítězí; a v božím království trvá věčně... Je třeba znovu a znovu počítat s Boží láskou, projevenou v Kristu Ježíši. On v posledních chvílích pozemského života prosil za naši jednotu; a chce, aby-chom byli sjednocení ve společenství lásky. - To nás může vyburcovat ke sna-hám odpovídat na egoismus-láskou; na rozdělení-jednotou; pracovat na sobě tak, abychom se stávali více těmi, kterými máme být... Kéž nám Duch svatý (kterého očekáváme), dá pochopit, že ve vzájemné lásce a sjednocení se má na nás světu zjevovat Boží sláva...