- úterý po 6. neděli velikonoční, Kujavy, H.životice, 3.5.2016, Sk 16,22-34
Pavel hlásal Boží slovo, trpěl za věrnost Kristu a dělal i zázraky... Důležité však je, že to vše přispívalo k evangelizaci a chvále Boží...
- Nanebevstoupení Páně, Pustějov, Kujavy, Hl.Životice, 5.5.2016
Když se s někým (koho jsme měli rádi) loučíme, je to vždy dojemné. Vždyť spojují nás společné zážitky, radost i bolest... Když Ježíš odchází k Otci, zanechává za sebou jedenáct apoštolů a kruh nanejvýš několika set stoupenců. Jejich ukřižovaný a vzkříšený Mistr a Pán je opouští; zdůrazňuje jim, že on s nimi už nebude, že odchází k Otci... A je zajímavé na dnešním úryvku evangelia to, že apoštolové se poklonili Pánu, který se vznášel k nebi, a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. A tam, jak čteme dále - byli stále v chrámě a velebili Boha... Oni totiž pochopili, že jak sám Kristus slíbil, zase se s ním uvidí, a proto šli za to děkovat do chrámu. Věřili, že ačkoli ho už nevidí svými očima, On zůstává s nimi; proto s ním dále rozmlouvali, klaněli se a děkovali mu...
Celý Kristův život je pro nás tajemstvím, ale především zmrtvýchvstání a pak i nanebevstoupení (samozřejmě i seslání DS) je poukazem na to, že Kristus se za nás z lásky vydal na smrt kříže, a že chce, abychom byli tam, kde je on – ve věčném společenství lásky. Vždyť on chce i nadále s námi zůstávat a pomáhat nám ve všech situacích života. Proto mu děkujme a oslavujme ho...