6. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 11.2.2018
3 M 13,1-11 Ž 32 1 Kor 10,31-11,1 Mk 1,40-45
První čtení ukazuje, jak se na kožní choroby díval Starý zákon. Člověk, který byl postižen nakažlivou kožní nemocí, nejenže byl vyloučen ze společnosti, ale byl vyloučen aj z bohoslužby - tedy obřadně nečistý. Tito vyloučení museli žít mimo společnost... V evangeliu malomocný Ježíše vyhledává a klade všechno do jeho rukou: pokud chceš, můžeš mě očistit. Je to tedy pokorný postoj víry na kolenou... A Ježíš chce! Dokonce vztahuje ruku a dotýká se ho - tedy porušuje Zákon, a malomoc-ný je uzdraven. Uzdravení se děje okamžitě, to je důležitý detail. Zatímco všechna ostatní podobná uzdravení na stránkách Starého zákona jsou výsledkem nějakého procesu trvajícího určitý čas, zde Ježíš odhaluje svou velikou moc. - Tím nejdůležitějším ze strany Ježíšovy je, že hlásá příchod Božího království a obrácení se k Bohu; tím nejdůležitějším ze strany člověka je Boha přijmout, a teprve pak - jako viditelné znamení uzdravení - navazuje uzdravení těla... Ježíš nařizuje malomocnému, aby o svém uzdravení před veřejností prozatím mlčel, ale měl tuto zprávu donést nejdřív do chrámu, kde by se stal prvním, kdo hlásá radostnou zvěst. Bohužel se tak nestalo. Jeho porušení Ježíšova příkazu má za následek, že si oba musí vyměnit role: zatímco dříve to byl malomocný, kdo se musel zdržovat mimo město, nyní je to Ježíš... Ježíš nepřišel jako David Copperfield - jeho cílem nebylo dělat triky před zraky lidí, ale zvěstovat Boží království. To, že udělal div na malomocném, bylo z toho důvodu, že u něj zpozoroval velikou víru a bylo mu ho líto... Podobnou lítost má Ježíš i vůči nám, protože nejhorším malomocenstvím je nákaza hříchem. Hřích nás vylučuje ze společenství druhých lidí a společenství s Bohem. To dnešní: „chceš-li - chci“ ať nám dá naději a posílí víru, abychom nejenom v době postní pronikali do smyslu pokání a také se připravili opět na to, přijmout Boží slitování...