5. neděle velikonoční, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 19.5.2019
Sk 14,2-27 Ž 145 Zjv 21,1-5 Jn 13,31-35
Úryvek evangelia, který právě zazněl, je vzat z poslední večeře, po Jidášově odchodu. Ježíš svěřuje svým apoštolům tzv. „nové přikázání“: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ Toto „nové“ je však postaveno (a nemůže tomu být jinak) na starozákonním: „Miluj Pána, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ Písmo nepožaduje od člověka žádné dobrodružné a falešné hrdinství. Jeho láska však musí vycházet z Boží lásky. Člověk, který nežije z Boží lásky a současně není v míru sám se sebou, nebude skutečně dobrý ani k druhým. Kdo sebe nepřijímá, klopýtá o druhé... Musíme se zbavovat nesprávného přesvědčení, s nímž se všichni rodíme, jako by se svět točil jen kolem našeho já. Skrze víru se však musíme všichni naučit určitému „koperníkovskému obratu, tedy že Slunce se netočí kolem Země, ale Země s ostatními planetami obíhá kolem Slunce. Víra a spravedlnost nás tedy učí zbavovat se omylu, že všechno se točí jen kolem nás; ale naopak: společně se všemi ostatními žít kolem jediného středu, kterým je Bůh. - Jen tehdy, když uvěřím v Boha a stane se středem mého života, jen tehdy je pro mne možné milovat druhé jako sebe sama.; jen tehdy mohu v lásce dojít vnitřní svobody... Pán Ježíš nám nyní dává nové přikázání: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ To, že jsme křesťany, jsme dostali jako dar při křtu – od křtu jsme v Kristu. Ale tento dar musí být rozvíjen naší aktivní spolupráci s tímto darem. Když čerpám z Boží lásky, pak i každý projev naší lásky k druhým působí hlubší sjednocení s Kristem. S Kristem, který nám dává svého Ducha, a jedině s Ním dokážeme žít i milovat jako On...