5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ B
Děrné, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.5.2015
Sk 9,26-31 Ž 22 1 Jn 3,18-24 Jn 15,1-8
V dnešním podobenství je především překrásné ujištění, že jsme v něčem zakořenění. Že po narození nejsme odkázáni jen sami na sebe, že nejsme stvořením nepochopitelného Boha, který nám dává a bere život, kdy chce. Právě naopak, jsme spojeni s Boží mocí, která nám umožňuje přinášet plody dobrých skutků, což dává smysl našemu životu. V tomto podobenství je ale také žádost, abychom my dobrovolně zůstali v tomto zakořeněni: „Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás“. Kdo nezůstane zakořeněný, uschne. Neboť ratolest má jen dvě možnosti: buď je částí révy - Krista, nebo je na spálení… Proto musíme hluboko přijmout do srdce Ježíšova slova: „Beze mne nemůžete nic udělat“, i když se nám někdy zdá, že dokážeme udělat velmi mnoho; a nejlíp jen sami…
Na světě neexistuje člověk, který by byl Bohem osvobozen od konání dobra. Pokud člověk užívá rozum, od dětství až po smrt je povinen dělat dobré skutky a naplňovat život láskou. Od pochopení a přijetí tohoto Božího přání záleží, zda život člověka má linii, kterou mu stanovil Bůh, nebo jde opačným směrem. Buď člověk přináší ovoce, nebo žil zbytečně. Jiná možnost neexistuje. Kdo to pochopí, ví, že Bůh ho nijak nesvazuje, naopak, daroval nám svobodu abychom se v lásce rozhodli pro něho, pro dobro a to nakonec zajistí i naše věčné štěstí…- Bůh poslal na svět svého Syna, aby v něm člověk našel sílu na to, co sám nedokáže udělat. Křestní a biřmovní „naroubování“ do Krista je prvním předpokladem, aby člověk svůj úkol splnil. Druhým předpokladem je skutečnost, že tento štěp musí být stále živý. Jeho život se udržuje neustálou modlitbou, svátostí smíření a přijímáním eucharistie... To člověku umožňuje, aby přinášel ovoce i tehdy, když se to zdá lidsky nemožné. - Kristus však mluví také o suchých ratolestech, které jsou vhodné akorát na spálení… Neděláme dobré skutky jen pro přítomnost, ale oni nám mají otevřít i věčnost. Neužitečný člověk na zemi, nemá nárok na věčnost. Naše skutky nás jednou budou soudit… - Asi bychom ale toto podobenství úplně nepochopili, kdybychom byli zaměřeni jen sami na sebe a na své skutky. Naše skutky mají smysl i v tom, že jiným mohou pomoci, aby zůstali naroubováni v Kristu. Je zde zvlášť výzva pro rodiče a vychovatele, aby na tento vážný moment nezapomínali. Co z toho, když rodiče dají svým dětem vše, ale nedali jim víru v Boha a oni žijí jako ateisté? Co z toho, když syn nebo dcera řekne matce: ty se modli kolik chceš, modli se třeba i za mne, ale ode mě modlitbu nežádej…
Stojíme tu kolem oltáře se svými skutky. Někdo je má více, někdo méně, někdo možná žádné. Přijměme do svých srdcí Ježíšově živiny proudící z oltáře. Modleme se za sebe, nebo za naše blízké, ať nás sám Ježíš promění, aby dobrá ratolest byla ještě lepší; slabší ještě silnější a mrtvá aby ožila…