5. postní neděle B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 21.3.2021
Jer 31,31–34 Žid 5,7-9 Jan 12,20–33
Jestliže se nám evangelium jeví jako předehra k utrpení, pak můžeme první čtení vnímat jako úvahu nad tím nejkrásnějším plodem tohoto utrpení, jímž je nová smlouva: „Hle, přicházejí dny – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu“. - Kam máme tedy upřít svůj zrak, abychom tuto novou smlouvu nepřehlédli? - Jeremiášovo proroctví neobrací naši pozornost tím nebo oním směrem, ale spíše vzbuzuje v nás touhu: „Taková bude smlouva – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce...“ - Ano, naše vlastní nitro, naše vlastní srdce je místem, kam nás několik dní před Velikonocemi zve Bůh... Jen odsud (z našeho srdce) totiž může vytrysknout touha, která nás povede velikonočními událostmi tak, abychom se neztratili v anonymním davu, který bude bezmyšlenkovitě řvát: „Ukřižuj!“; ale povede nás cestou smrti až ku konečnému vzkříšení... - Jen tehdy, pokud se v našem srdci a v našem nitru rozhoří tatáž touha, jakou před Filipem vyslovili někteří pohané: „Rádi bychom viděli Ježíše“ - budou naše oči schopny rozpoznat novou smlouvu, kterou s námi sjednává Hospodin... Děj evangelia je podle Janově chronologie umístěn jen několik dní před Velikonocemi. - Ti, co chtějí vidět Ježíše, jsou Řekové, tedy pohané. Samotná skutečnost, že přišli do Jeruzaléma však svědčí o tom, že byli hledající... - Řekové přistoupili k Filipovi, ten to řekl Ondřejovi (zajímavé je, že nepřistoupili hned k Ježíšovi, ale k jeho učeníkům, kteří užívali řecké jméno) a nakonec to spolu oznámili Ježíšovi... - "Vidět" neznamená pouze vnímat očima, ale je ekvivalentem k "znát, setkat se, uvěřit"... - Ježíš mohl být lidsky polichocen, ale on to využívá k další katechezi; a hovoří o oslavení Bohem skrze poslušnost a smrt... - Člověk v davu má nejlepší výhled na objekt, který je vyvýšený (například na pódiu, na schodech). Ježíš také mluví o vyvýšení, ale nezmiňuje „čestné vyvýšení“; nýbrž to na kříži - kříž však není chápán jako prohra či smrt, ale jako povýšení a sláva: „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ - Nikdo tedy není vyloučen. Tam ho uvidí všichni, nejen Řekové, kteří o toto žádají v úryvku evangelia... --- I my jsme pozvání, abychom byli s ním... Egoismus je sterilní a zabíjí; ale naopak láska je plodná, dává život... Kdo miluje, daruje se: ,,Pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud odumře, přinese velkou úrodu.“