5. neděle v mezidobí A, Pustějov, Kujavy, Bílov 9.2.2014
Iz 58,7-10 Ž 112 1 Kor 2,1-5 Mt 5,13-16
Po blahoslavenstvích zvěstovaných zástupům, o nichž jsme četli minulou neděli, se dnes Kristus zvláštním způsobem obrací jen ke svým učedníkům a nečekaně je přirovnává k soli země a ke světlu světa, ačkoliv on sám je přece tím světlem a tou solí veškerého stvoření. - Proč tato Ježíšova slova na adresu jeho nejbližších? Vysvětlení můžeme najít v Ježíšově důvěře vůči nám lidem. My jsme ti, jež i v dnešní době Kristus posílá, abychom rozsvěcovali lidská srdce jeho učením, které nám zanechal. My jsme ti, kteří mají solí lásky jakoby ochucovat vzájemné lidské vztahy, které jsou mnohdy bez vůně a bez chuti. Může se ovšem stát, že dobrý prvotní úmysl přinášet světlo a být nezbytnou solí se zvrhne v naše sobectví. – Proto stojí za připomenutí poslední věty dnešního evangelia, v nichž nám Pán Ježíš dává návod, jak správně chápat slova o tom, že máme být světlem světa a solí země: "Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích." - Když je nám z Boží milosti umožněno, třeba po náš celý život, svítit a rozsvěcovat lidská srdce, tak zjistíme, že z naší svíce života ubylo hodně vosku - energie. Ovšem ne zbytečně, ale pro slávu a chválu Boží. Pak můžeme říct, že jsme něco málo přispěli k Boží oslavě a náš život nebyl zbytečný…
Jistá řeholní sestra, která prožívá stáří svého života, říká: "Jsem tak šťastná, že jsem mohla Pánu Ježíši darovat své mládí a mohla mu dát do ,vázy' krásnou růžičku. Celý život jsem se pak snažila být užitečnou růžičkou v zahradě svého nebeského ženicha. Teď, když jsem už stará a prožívám podzim života, cítím, jak ty lupínky z růže opadávají, jak si je Pán postupně bere. Ten můj květ je čím dál více ohnutý a to mě více a více učí odevzdaně se sklánět před svým Pánem. A jednou, až dozraje čas, tato moje již zvadlá a napůl opadaná růžička bude odříznuta a přesazena do věčné zahrady, kde napořád rozkvete a já spočinu v náruči svého milovaného Ženicha..."
Mělo by to platit o nás všech. Nakládejme tedy s časem hospodárně (protože jsme jej dostali od toho, od kterého všechno pochází); a snažme se k jeho cti a chvále ochucovat a osvěcovat zemi, aby svět poznal jediné pravé světlo; abychom opakovaně rozžíhali svá srdce a v jeho jménu svítili všem…