4. velikonoční neděle, Pustějov, Kujavy, Bílov 11. 5. 2014
Sk 2,14-41 Ž 23 1 Pt 2,20-25 Jn 10,1-10
Dnes se trochu společně zamyslíme o dveřích. – Chodíme kolem mno-hých domů, míjíme mnoho dveří. Víme, kde zaklepat, kam vejít. Za každými dveřmi je jiný život. Dveře oddělují, i spojují. Někdy nalézt „ty správné dveře“ není jednoduché…
V evangeliu jsme slyšeli, že Ježíš mluví o tom, že on je Dobrý pastýř, kte-rý chodí dveřmi, ale „oni nepochopili, co jim tím chtěl říci…“ – Ježíš se pak přirovnává, anebo spíše nazývá „dveřmi“. Nemyslel však nějaké klasické, třeba se skleněnou výplní… Kdo chce pochopit život, musí skrze ně. „Já jsem dveře, a kdo vejde skrze mne, bude zachráněn…“ - Najednou slyšíme, že přes Ježí-še vede cesta k nalézání odpovědí na základní životní otázky... Ježíš je dobrý pas-týř, on je dveřmi… Bůh i člověk. Vzdálený, a přece blízký. Pokud mu uvěříme, našli jsme vchod do jistoty, odpověď: kdo je člověk; jaký má smysl a cíl jeho ži-vot; rozumíme, co je dobro a zlo… Můžeme s ním mluvit a konfrontovat svůj život. On se nám přimlouvá skrze Boží slovo. Můžeme vidět jeho tvář a chápat, že nám denně říká: „Buď dobrý, pokojný, milosrdný, laskavý, spravedlivý…“ Z jeho po-selství evangelia vnímáme slovo o odpuštění; slovo, které nás ubezpečuje, že největším štěstím člověka je, když můžeme žít protože, on byl ochoten zemřít za nás… Dnešní člověk je často vystaven náporu zla, těžko se orientuje v labyrintu názorů a pohledů na život. Jestliže je z toho celý nesvůj a ptá se, kde je pravda; ať jde k Němu a svou modlitbou zaklepe na dveře jeho milosrdného srdce. Dve-ře se otevřou. Ty dveře nejsou honosné, ani se neblýskají zlatem. Jsou chudé ja-ko jeho život a nenápadné jako všední den. Je na nich však jediné označení – ICHTHIS – Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel!