4. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 22.4.2018
Sk 4,8-12 Ž 118 1 Jn 3,1n Jn 10,11-18
Snad nejhorší označení, kterého se nám může dostat, je, že bychom byli označeni za „stádo ovládaných a ovladatelných ovcí“. Nemá však člověk tuto „ovcovitost“ v sobě hluboce zakódovánu? Cožpak je tak složité ovládnout třeba za pomoci médií veřejné mínění? Nejsme schopni stále znovu a znovu uvěřit slibům opakujícím se na předvolebních mítincích? Opravdu nemáme sklony být ovcemi? Proč nám však tato spojitost s nimi tolik vadí? - Zřejmě kvůli jejich existenciálnímu účelu. Jsou tu jen proto, aby dávaly vlnu a maso, anebo jen jako levná sekačka.... Jejich majitel si jich cení právě a jen pro tuto jejich hodnotu. Pro zisk, který mu mohou přinést. Pochopitelně se pak bráníme představě, že bychom mohli být pouhým prostředkem k obohacení druhých, kteří nás sice potřebují, ale jen potud, pokud jsme schopni vyprodukovat to, co chtějí: či už je to výkon v práci; placení daní; solidní studijní výsledky či dostatek sil na péči o vnoučata... Každý si můžeme doplnit tu svou „vlnu“ i „maso“, které jsou od nás v naší životní ohrádce vyžadovány... --- Jakkoli dnešní Ježíšovo přirovnání patří k těm nejznámějším evangelním paralelám, přesto se ani ono úplně nevyhne nebezpečí každého biblického podobenství - že totiž člověk příliš uvázne na samotném slovním vyjádření. To dnešní podobenství samozřejmě nehodnotí člověka jako takového, ani se nezaobírá způsobem jeho zařazení do společnosti... Ono totiž vůbec nehovoří o člověku - ve skutečnosti Ježíš mluví sám o sobě! On se prohlašuje za „Dobrého pastýře“ - toho, kdo i svůj život položí za ovce! A s přijetím tohoto základního východiska pak už je vše ostatní, co se týká nás samých, nejen přijatelné, ale dokonce velmi povzbudivé: z celého textu totiž zaznívá nesmírná Boží velkorysost a vstřícnost... Po tomto uvědomění si už není ostudou přiznat si, že v duchovní rovině jsme „ovečky“, které hledají svého pastýře - Dobrého pastýře. Takového, kterému na nich záleží, ať už vlnu mají, nebo ji nemají; jsou vypelichané, churavé, ztracené.... Pastýře, který je ochoten vzdát se pohodlí svého života, i svého života jako takového, jen aby ony mohly žít... Ježíš, Dobrý pastýř, říká: „Moje ovce mne znají a uposlechnou můj hlas...“ To je velmi konkrétní a přesné vodítko, podle kterého lze přezkoumat, jak si na tom vlastně stojíme. A je to i dostatečně zřetelné povzbuzení k dalším krokům, které ještě můžeme učinit. Můžeme totiž svou víru stále více proměňovat do podoby osobního a důvěrného přátelství, z něhož se posléze stane vztah nejen pro život, ale i po smrti...