4. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 29.1.2017
Sof 3,12n Ž 146 1 Kor 1,26-31 Mt 5,1-12
Janka se vrátila ze školy a ptá se mamy: „Je to pravda, že Bůh více miluje chudé než bohaté; hladové víc než syté?“ - Mama se zamyslela a odpověděla: „Bůh miluje všechny: miluje i hříšníky a miluje je i přesto, že oni ho nemilují... - Bohatí si však často myslí, že Boha ve svém životě nepotřebují, protože jim postačí jejich bohatství... Naopak, i chudoba se může stát pro člověka obohacením, protože ho přivádí k Bohu. Vždyť bohatými nejsme pouze množstvím svých peněz, ale také mírou své lásky, získané moudrosti, zkušenostmi, krásou,.....“ - Není šťastný ten, co má peníze; ale ten, kdo cítí, že je milován a dokáže tuto lásku i opětovat... Jisté je, že není lehké v životě dosáhnout takovou vyrovnanost ducha... Pokud to však lidé nepochopí, budou nešťastní. Bude mnoho těch, kteří přestože budou mít mnoho, budou mít stále málo; protože více budou milovat peníze, slávu, moc, rozkoš, násilí, nespravedlnost jako milovat Boha, sebe či bližního... - Proto jsou a budou stále aktuální Ježíšova slova, které dostaly název "blahoslavenství" nebo "řeč Ježíše na hoře". - Blahoslavenství co do formy jsou přáním; a co do obsahu podmínkami vstupu do Božího království. Tak blahoslavenství jsou současně příslibem i požadavkem... - Kdo však chce být chudý? Kdo chce plakat? Kdo chce být jen tichý? Kdo chce hladovět a mýt žízeň?... A na druhé straně, když se jedná o milosrdenství, čistotu, klid, mnozí souhlasí, ale chtějí z nich jen přijímat ovoce... Proto blahoslavenství nevzbuzují nadšení, spíše vyvolávají reakce proti. A přece se dotýkají každého člověka, mají smysl a je třeba jim věnovat pozornost a snažit se je uvádět do života. - Pohled na blahoslavenství prozrazuje i to, jakého si představujeme svého Boha. Je para-doxem, že chodíme do kostela, máme představu o Bohu jako o pečlivém, milosrdném, laskavém; ale často jsou to jen prázdna slova, bez osobní odpovědi; bez života podle blahoslavenství... Mnohokrát bychom chtěli, aby Bůh byl dobrý, aby odňal od nás zlo, utrpení, neúspěch, bolest... Chtěli bychom, aby Bůh místo nás řešil naše problémy. Toužíme, aby nám dal peníze, uzdravil nás, potrestal nepřátele... Ano, Bohu nedělá potíž zbavit nás bolesti, žalu, neúspěchu, nouze, zla... Ale kdyby za nás Bůh jednal, kde by byly naše zásluhy? - Kdybychom se však nemuseli osvědčit v životě jako rozumem a vůlí obdarovaní lidé; bylo by správné, že by nás Bůh odměnil věčným životem? Blahoslavenství jsou pro nás a naše dobro. Boha máme mít ve středu svého života i tehdy, když cítíme nouzi každého druhu. Máme cítit zodpovědnost za svou spásu a spásu svých drahých, vždyť Ježíš svoji řeč zakončuje: „radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“...