4. neděle v mezidobí A, Pustějov, Kujavy, Bílov 2.2.2014
Sof 3,12n Ž 146 1 Kor 1,26-31 Mt 5,1-12
Máte zkušenost s lidmi, kteří nemají proč žít; život je nebaví, neumí se těšit, jsou často svému okolí ale i samy sobě přítěží? – Dnešní Ježíšova řeč, jeho blahoslavenství, jak je podává evangelista Matouš, představují nový pohled na smysl a činnost člověka, a to jak vůči Bohu, bližnímu i sobě samému… Co často svět zavrhuje, to Ježíš vyzdvihuje. Jen ten, kdo není zahleděn do svého egoismu; kdo našel hodnotu svého života mimo sebe a obrací se na Boha - je blahoslavený, nebo lépe přeloženo: šťastný… Blahoslavenství nastolují otázky: kdo jsou v Ježíšově chápání "chudí, plačící, tiší, lační po spravedlnosti, milosrdní, čistého srdce, co šíří klid, kteří jsou pronásledováni"? – Všechny otázky mají něco společné, že tito lidé budou Bohem odměněni. Církev přijímá Kristova slova jako syntézu příkazů evangelia; jako ústavní zákon křesťanské morálky. Tato slova vyvolaly a vyvolávají i dnes mnoho diskusí. Jsou to slova, které skutečně šokují. To proto, že Ježíš poukazuje na nový obraz světa, který se opírá o jiné hodnoty, o které se opíral a ještě opírá svět, který nevěří v Boha. Ježíšova slova poukazují na ideu, jakou měl Bůh s člověkem když ho stvořil. Zajisté tato slova jsou v kontrastu s tím, s čím se setkáváme v běžném životě. Slova blahoslavenství Ježíš adresuje všem, kteří uvěří v jeho Božství. – Blahoslavení jsou ti, kdo mají Boha za svého Pána; kdo přejí štěstí jiným. Nezpůsobují jiným chudobu, pláč, žízeň, bolest, pohoršení, neobírají o klid či čistotu srdce... Těm všem Kristus slibuje věčné štěstí...
Blahoslavenství Pána Ježíše nevyžadují vysokoškolské, nebo speciální teologické vzdělání. Aby byl člověk šťastný, stačí mít pouze srdce a mysl otevřené pro Boha…