31. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 5.11.2017
Mal 1,14-2,10 Ž 131 1 Sol 2,7-13 Mt 23,1-12
V herecké mluvě se říká divadlu "prkna, co znamenají svět". Je to výstižné i pro označení světa, protože svět se podobá jednomu velkému teátru. Hraje se, jak se dá: říkáme ano, myslíme si ne. Jinak mluvíme a jinak jednáme... Dvacátá třetí kapitola Matoušova evangelia obsahuje Ježíšovo varování před postoji učitelů Zákona a farizeů a výhrůžné „běda“ na jejich adresu. Oni totiž znali celý Zákon, ale Ježíšovi neuvěřili. Ježíš jejich autoritu přijímá, napadá však jejich praxi: nedůslednost v životě a předstírání něčeho, co nemají v srdci... Ačkoli jsme nikdy nepotkali zmiňované učitele Zákona a farizeje, které Ježíš usvědčuje z pokrytectví, přece moc dobře známe zkušenost, když jsou přestupky, zloba a dvoutvárnost lidí v našem okolí tak evidentní, že je nelze přehlédnout. Když slyšíme Ježíšova tvrdá slova na adresu učitelů Zákona a farizeů, nedělá nám problém na místo těchto postav dosadit konkrétní osoby, které jsou zodpovědné za naše vlastní negativní zkušenosti. První krok, kterým je rozpoznání chyb druhých, tedy snadno zvládáme. V Ježíšových slovech je ale obsažen ještě další krok. - Druhá část Ježíšova výroků na adresu učitelů Zákona a farizeů je adresována jeho učedníkům. Oproti kritice, jejíž adresáty jsou „oni“ (učitelé Zákona a farizeové), stojí výzva, která se začíná slovem „vy“ (zástupy a Ježíšovi učedníci). Tohle je ten druhý krok, který je někdy opravdovým uměním: Každé zlo, jehož původci jsou ti druzí – „oni“, interpretovat jako pozvání k osobní změně a produkci dobra... Přiznejme si, že leckdy se podobáme farizeům: že naše láska je předstíraná; že tu a tam se díváme na své bližní spatra. Modlíme se, a přitom podle toho nežijeme. Mluvíme o víře, ale své hovory těžko svým životem dokazujeme... Buďme poctiví sami k sobě. Nemluvme, ale jednejme. Ať se naše slovo kryje s činem, protože jen tenkrát jsme praví věřící, pokud víru, kterou vyznáváme ústy, také dosvědčujeme i skutky...