30. neděle v mezidobí (pouť Hl.Životice) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 27.10.2019
Sir 35,15-22 Ž 34 2 Tim 4,6-18 Lk 18,9-14
Abychom mohli co nejlépe pochopit podobenství o farizeji a celníkovi, je dobré mít na mysli zvláště jeho úvod a závěr: „Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství...“ – „Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus.“ --- Jádro problému se ukrývá ve slovech „spravedlivý“ a „ospravedlněný“. (Farizeus skutečně dělal vše dobře. A Pán Bůh by s ním tedy mohl být spokojený. Jenže to vše nedělal s láskou. Možná ze strachu, možná z pýchy... Vypočítává, jak zbožně jedná a dnes přišel, aby od Pána Boha dostal odměnu. I v tom chrámu se ocitl ne ze zbožnosti, ale z velikášství. On je jiný, on je ten poctivý a spravedlivý, Bůh by ho měl od ostatních vyzdvihnout a pochválit... - Celník se možná také postí a také odvádí desátek do chrámové pokladnice... Ale on to Bohu nemusí říkat, Bůh přece všechno ví. Všechno. I to, že přes všechny naše snahy jednat spravedlivě jsme slabí a hříšní. Celník si je vědom svých slabostí, ale věří v Boží milosrdenství...) Na otázku, jak je možné dojít spásy?, by odpověděli farizeové, které si vzal Ježíš na mušku v tomto úryvku, že „dodržováním zákona!“ - Ježíš však odpovídá: Ne! Spása nevyvěrá z pouhého zachovávání zákona. Je darem Božím, který předpokládá jako nutnou a dostatečnou podmínku pouze víru (vždyť ne náhodou předkládá evangelista Lukáš hned před a za toto podobenství Ježíšův výrok: „Tvá víra tě zachránila!“). - Ve farizeově modlitbě se však subjektem stává vlastní „já“ (já se postím, já platím desátky, já nejsem jako jiní...); zatímco v modlitbě celníka se subjektem stává Bůh („Bože, buď milostiv mně hříšnému!“). Sv.Pavel se v listě Korintským vyjadřuje, že „kdybych měl víru v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nic nejsem“ (1 Kor 13,2). - Pokud bylo pro farizea důležité činit dobré skutky; pak pro Ježíšova učedníka, který uvěřil v Kristovu milost, by to mělo být ještě důležitější (matematicky řečeno přímo umocněno „na druhou“): Nespasíme se skrze skutky, ale spásy nedojdeme ani bez skutků! Ruský spisovatel S.S.Sacharov říká: „Je třeba se stát pokorným, abys došel spásy, protože i kdyby násilím přivedli pyšného do ráje, ani tam by nedošel pokoje a nebyl by spokojen. Říkal by: "Proč nejsem na prvním místě?" Pokorná duše je však plná lásky a nevyhledává přední místa, ale přeje všem jen dobro a je za každé situace spokojená. - Pokorná duše (naplněná láskou) přeje každému člověku větší dobro než sobě. Těší se, když vidí, že druzí mají více štěstí. Je sklíčená, když vidí, že druzí trpí...“ „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili“ - my jsme tito dva lidé. Jsme jeden i druhý současně, protože stejně jako celník jsme skutečnými hříšníky, a tak jako farizeus se považujeme za spravedlivé... Co se po nás požaduje, abychom se mohli vrátit domů skutečně „ospravedlnění“? Svatý Pavel píše: „Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse“ (Řím 10,10). - A tak věřme celým svým srdcem; a vyznejme celou svou silou; a svými skutky dokažme; a v modlitbě Bohu děkujme, že nás miluje i přesto, že jsme hříšníci; že nás zdarma a bezpodmínečně ospravedlňuje v Ježíši Kristu...