30. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.10.2015
Jer 31,7-9 Ž 126 Žid 5,1-6 Mk 10,46-52
Slepý žebrák Bartimeus volá: „Ježíši, smiluj se nade mnou!“ A když ho lidé okřikují, aby mlčel, křičí ještě víc... Ježíš se zastavil. Ježíš vždy slyší, když ho někdo volá, a říká: „Zavolejte ho!“ Lidé žebráka povzbuzují: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ I tato věta by neměla být přehlédnuta či přeslechnuta jako nepodstatná v celém ději. Vystihuje totiž jednu skutečnost: Nejdříve člověk volá na Ježíše, a pak Ježíš zavolá na člověka. Je to volání vzájemné, dokonce platí, že i to naše první volání k Bohu předchází dar Boží milosti. Cesta k setkání je vzájemná. Ježíš musel dojít až do Jericha, ale od žebráka se čeká, že z toho svého příkopu u cesty udělá po vlastních nohách aspoň těch pár kroků k Ježíšovi. A on to dokázal. Doslova vyskočil, odhodil plášť a šel za ním. - Zkusme do toho příběhu dosadit sami sebe. Kdykoli jdeme za Ježíšem, uvědomme si, že on, aby se setkal s námi, musí urazit daleko větší úsek cesty směrem k nám. Nám však stačí pouze upřímně věřit...
Ježíš přichází z nebe na zem, z věčnosti do času, z dokonalého života Nejsvětější Trojice do naší lidské bídy, přichází docela blízko každému z lidí. Pohleďme na oltář a ptejme se, jak daleko od nás, či vlastně jak blízko nám je místo, kde se octne již brzy Kristovo Tělo a Krev? - Ano, nebeský pokrm a nekonečný dar Boží lásky přijde až na dosah nám všem. Ale od nás se čeká, že uděláme aspoň těch pár kroků ze svých domů směrem ke kostelu; pár kroků z lavic směrem k oltáři; otevřeme ústa a srdce, aby mohlo dojít k důvěrnému setkání mezi Ježíšem a člověkem, k setkání, které i nám přináší uzdravení a spásu. Jak nesmírně nám Bůh vychází vstříc!
I my potřebujeme prohlédnout. Proto voláme stejnými slovy jako slepý žebrák od Jericha: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou! Pane, dej, ať vidím!“