3. postní neděle A, Pustějov, Kujavy, Bílov 23.3.2014
2M 17,3-7 Ž 95 Řím 5,1-8 Jn 4,5-42
„Kdybys znala Boží dar, prosila bys ty jeho.“ Jak prosté! Co je jednoduššího, než toužit a prosit. Možná jsme však ze všeho již unavení, vše je zasypané stereotypem a rezignovaností… Pak je těžké toužit a prosit. Vidíme to i na Samaritánce z evangelia. Kristovu nabídku pochopí úplně jinak, a proto vysloví sice prosbu, ale o hmotnou vodu… Občas se jí podobáme. Ne v tom, že bychom Pána žádali o vodu: spíš v tom, že prosíme o hmotné dary, o vyřešení svých malých-velkých starostí, o úspěšné zvládnutí zkoušky ve škole… Ne že bychom neměli prosit o takové věci. Problém je spíš v tom, že nemáme prosit jen o takové záležitosti. Kristus nabízí něco víc. Ale toto hned nepochopíme, spíš časem: jako ta Samaritánka. Kristus nás proto oslovuje stále znovu, aby nám dal pochopit, kdo je ten, který s námi mluví, a jak velký dar nabízí…
Druhý stupeň našeho vztahu ke Kristu (v evangeliu charakterizovaný „vidím, že jsi prorok“) se vyznačuje třeba zájmem o věci víry: hledá teologickou literaturu, chodí na přednášky, přemýšlí o duchovních věcech, ale zůstává jen v této rovině… Ani to není špatné. Špatné je na tom ustrnout a nepokročit dál. Skoro by se dalo říct, že takový člověk ani nemůže za to, že nehledá něco víc. Kdyby totiž věděl, kdo je Kristus, a kdyby znal dar, který nabízí, prosil by jej o to. Potíž je v tom, že to nezná, a proto ani o to neprosí. Smutné je ovšem to, že si třeba myslí, že Krista zná, a ve skutečnosti jej ještě osobně nepoznal…
Takový vztah, tedy osobní – je třetím stupněm. Můžeme ho navázat jen tehdy, když nám Kristus sám vyjde vstříc, když nám dá poznat: „Já jsem to“. Ten, kterého očekáváš a hledáš: v hmotných či duchovních darech, v pojmech, v teologii… Jsem zde před tebou a mluvím s tebou. Já jsem tou vodou živou, ve které najdeš všechno, co hledáš, ba ještě víc…
Vyprošujme si dar živé vody, dar osobního vztahu s Kristem, aby on měnil náš život v život věčný…