3. postní neděle B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 4.3.2018
2 M 20,1-17 Ž 19 1 Kor 1,22-25 Jn 2,13-25
„Byly blízko židovské velikonoce...“ - Ve Starém zákoně jsou velikonoce (pascha) svátkem Hospodinovým (viz Ex 12,21-28, Ex 12,40-50, Lv 23,5, Num 28,16 a Dt 16,1). O velikonocích mnozí putovali do Jeruzalemského chrámu. V evangeliu vidíme, že Ježíš není nadšen množstvím lidí, neboť on vidí do srdcí a ví, jak se kdo chová mimo svátky a mimo chrám... Ježíš do atmosféry blížících se židovských velikonoc vstupuje „po svém“: bere do rukou důtky, rozhazuje peníze, převrací stoly a vyhání... Všimněme si však, koho Ježíš vyhání z chrámu. - Nevyhání ty, které farizejové označují jako „veřejné hříšníky“ - tedy malomocné, mýtniky a hříšniky; ale vyhání prodavače... Chce nám říci, že obchodní duch nepatří do chrámu. Obchodní duch nepatří před Boha jež je láska. S Bohem se nedá obchodovat. Chrám a kostel je především místem modlitby a lásky. Bohu se protiví naše lidská vypočítavost, když si pokaždé klademe otázku: „Co z toho budu mít Já?“... - Chrám je místem lásky, místem spojení člověka s Bohem... Ježíš ukazuje ještě něco úžasnějšího, že takovýmto chrámem má být každý člověk... Z dnešního Ježíšova postoje a slov je cítit jakoby výčitku, že Velikonoce už nejsou Hospodinovou paschou; svátkem, kdy Hospodin prochází uprostřed svého lidu (viz Ex 12,21-28), ale jakýmsi dnem, kdy si lid slaví něco, co s Hospodinem už dávno nemá nic společné... - Jak je to ale s těma našimi Velikonocemi, které se blíží? Bude to pascha Hospodinova? Bude to setkání se člověka s Bohem-láskou?