3. ADVENTNÍ NEDĚLE C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 16.12.2018
Sof 3,14-18 Iz 12,3-6 Flp 4,4-7 Lk 3,10-18
Z čeho jsme měli naposled opravdu radost? Ale jaká to byla radost? - Může být několik druhů radosti: radost z toho, že něco je nebo bude...; můžeme se těšit, že budeme mít radost...; ale ze všeho největší je asi radost z radosti jiného člověka... - Advent není úmornou dobou sebezáporu (který musíme vydržet), ale spíše časem ztišení, abychom objevili radost: Čas prožitý ve tmě přece přináší radost ze světla... Čas prožitý v tichu přináší radost z hlasu lidského a ještě více z „jemného vánku“ (srov. 1 Král 19, 12) hlasu Božího... Čas prožitý v omezení přináší radost z obyčejného dostatku... - Třetí adventní neděle hovoří o cíli a smyslu adventní přípravy: sděluje to, co uprostřed adventní doby říká dnešní Boží slovo: „Zaplesej, Izraeli!“ (Sof 3, 14) – v prvním čtení. „Plesejte a jásejte!“ (Iz 12, 6) – v žalmu. „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ (Flp 4, 4) – ve druhém čtení. Ano, radujme se už teď pro radost, která je teprve před námi! Radujme se i uprostřed tmy a ticha, protože před námi je světlo a zpěv, které jsme si nezasloužili! Ale také v evangeliu je slovo plné naděje: „Co máme dělat?“ (Lk 3, 10). Tak se totiž ptá člověk, který se dívá dopředu. Kdo si myslí, že před ním už nic není, ani tu otázku není schopen položit... Co tedy máme dělat? Kde čerpat radost, když to, co je kolem nás, často opravdu nezměníme? - Nebudu se pokoušet o odpověď... Už ji totiž máme – a rovnou z toho nejlepšího Zdroje - stačí rozjímat nad „radostnou zprávou“ tedy evangelijními úryvky... Prosme Pána, ať se nám dnes dá poznat jako Radost a roznítí v nás oheň svého Ducha, Ducha Radosti, která se touží šířit a sdílet...