29. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 19.10.2014
Iz 45,1-6 Ž 96 1 Sol 1,1-5 Mt 22,15-21
Dnešní úryvek z evangelia začíná tím, jak farizeové odešli od Ježíše, aby se poradili, jak by ho chytili za slovo. A když si úryvek nalistujeme v celém kon-textu, zjistíme, že příběh rovněž končí stejným slovesem – „odešli“. Jako kdyby toto slovíčko tvořilo rám celého obrazu, na němž sledujeme dialog o placení da-ně. Na začátku jsou to farizeové, kteří odcházejí, a na konci jsou to učedníci fa-rizeů a herodovci, kteří dostali odpověď překonávající i jejich nejodvážnější oče-kávání, a také od Ježíše odcházejí… Takto ti první stejně jako ti druzí svým po-stojem (či v tomto případě spíše pohybem) projevují to, co se odehrává v jejich srdcích. V celém evangeliu posloucháme o lidech, kteří přicházejí anebo se ne-chávají přinést či přivést k Ježíšovi (viz např. Mt 8,2; 8,5; ale i 8,16; 9,2; 9,10; 9,18 atd.), předkládají mu svá utrpení a on je uzdravuje. - Farizeové, jejich učedníci a herodovci však postupují zcela opačně. Oni od Ježíše odcházejí a stále víc se mu vzdalují. Všichni ubozí, malomocní, slepí, ochrnutí, ale i ti, kteří jsou sice tělesně zdraví, přitom však hříšní, přicházejí a odhalují před Ježíšem svou bídu, aby ji on mohl uzdravit – jen učedníci farizeů a herodovci se přikrádají jakoby „polkly všechnu moudrost světa“: „Mistře, víme, že...“. Velmi se však mýlí, neboť Ježíš nejenže bere ohled na každého a hledí na to, čím kdo je, ale dokonce vidí i do nejhlub-ších zákoutí lidského srdce. A proto dává příležitost také jim a vyzývá je, aby mu i oni ukázali to, co jim překáží na cestě k Bohu. Je však velmi ohleduplný a ne-strhává jim bolestivě masky jedním máchnutím ruky, ale se značnou uctivostí nakládá s jejich inteligencí, která jim evidentně nechybí. Kdyby se totiž aspoň trochu otevřeli, mohli by pochopit… - „Čí je to obraz a nápis?“ = „Dávejte tedy, co je cisářovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ A můžeme doplnit, že jak celý stvořený svět, tak i každý člověk, patří Bohu, je stvořen na Boží obraz… - Ježíšovi posluchači (nebo spíš provokatéři) na jeho odpověď reagují velmi jed-noznačně: „Odešli!“ A toto slůvko, které je v dnešním evangeliu jakoby rámem obrazu, se tak stává i rámem zrcadla. Na dialogu o placení daní totiž můžeme pozorovat i svůj vlastní postoj ke Kristovi. Odcházíme, nebo přicházíme? - Jsou naše každodenní záležitosti (včetně společenských povinností) „obrazem“, na němž se rýsuje Boží podoba, nebo jsou pokrytectvím, které se stává pohoršením pro celé okolí? Farizeové odešli, jak budu reagovat já dnes, zítra…?