28. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 14.10.2018
Mdr 7,7-11 Ž 90 Žid 4,12n Mk 10,17-30
První, co dnešní evangelium žádá, je správný, to znamená pravdivý a především pokorný pohled na Boha. "Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh" - říká Ježíš, a je tedy velikým otazníkem pro každého z nás, zda jsme si vědomi své lidské nedokonalosti a malosti tváří v tvář Boží svatosti... V textu totiž primárně nejde o bohatství, ale o věčný život a možnost jeho získání. Pokud to vezmeme odzadu: Kristus nám řiká, že vejít do Božího království je nejen těžké, ale pro člověka nemožné. Smiřme se s tím: pokud by to záviselo jen na nás, neuvidíme z nebe ani kousek. Jak je to možné? - Všimněme si, že Ježíš jmenoval bohatému muži pouze ta přikázání, která vymezují vztah k bližnímu. S touto částí desatera pravděpodobně neměl žádný problém. Tohoto člověka bychom měli hodnotit velmi vysoko. Záměrně mu Kristus před oči nepostavil přikázání, které hovoří o tom, že nebudeme mít a ctít ji-ného Boha. Tam totiž byla jeho slabina. Boha sice ctil, ale ne natolik, že by byl schopen rozdat to, co tolik miloval a na čem si zakládal... - I kdybychom totiž žili podle Božích přikázání a ze srdce milovali Boha i své bližní, vždycky budeme mít něco raději. A je jedno, jestli je to majetek, člověk, postavení, nebo nějaká věc... Takoví jsme my lidé. Nejsme schopni milovat Boha bez výhrad, zcela a na prvním místě. Proto je pro nás nemožné dostat se vlastními silami do Božího království... Svatý Marek zdůrazňuje, že Ježíš na něj pohleděl s láskou. V Pánově pohledu se skrývá jádro tohoto zvláštního setkání i veškeré křesťanské zkušenosti. Vždyť křesťanství je v prvé řadě zkušenost s Ježíšem, který nás osobně miluje - ať jsme mladí nebo staří, chudí či bohatí, dokonce i tehdy, když se k němu obracíme zády. Hledí na nás s láskou, která se nejplněji a zcela zjevila na kříži formou odpouštění... - Mladík se ptá: Co musím dělat, aby můj život měl plnou hodnotu, plný smysl? Tento pohled nám pomáhá, abychom dokázali nalézat plný smysl našich rozhodnutí a dávali svému životu opravdovou kvalitu... Kristus svým životem naplnil vztah k Bohu bez výhrad tak, jak toho člověk není schopen. Pokud chceme, jsme v něm i my dokonalí a v této dokonalosti stále rosteme. Má to však jeden háček. Musíme setrvat a kráčet za ním. Neodejít jako onen bohatý člověk. Nesmířit se s tím, že nejsme schopni dát Otci celé své srdce a vyloučit ze svého života to, co nám v tom brání. Nevzdat to, ale naopak usilovat o to s jeho pomocí každý den. - Do nebe se dostane ne ten, kdo je dokonalý (protože to není nikdo); ale ten, kdo až do smrti (navzdory své neschopnosti dát se cele Bohu) se o to nikdy nepřestane usilovat... - Ježíš nás povzbuzuje, že dosažení spásy je především a ponejvíce Boží dar: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha." Věčný život nelze vykalkulovat, vyvzdorovat či jakkoliv nárokovat. Nebe je a vždycky bude nezasloužené. Ale tím více má být vytoužené a s velikou pokorou a vděčností i očekávané...