28. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 15.10.2017
Iz 25,6-10 Ž 23 Flp 4,12-20 Mt 22,1-14
Divná to svatba, o které mluví Ježíš v dnešním podobenství. Přiznejme se, že jsme trochu šokováni, když posloucháme o králi, jak posílá své vojska, aby zahubili ty, kteří odmítli pozvání; potom na rozcestích sebere kohokoliv; a nakonec tvrdě vyhazuje nějakého ubožáka, jenž nemá svatební šaty... Co je to tedy za svatbu, která se v podobenství tolik skloňuje? - Když se hlouběji zamyslíme nad prvním čtením: „Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody..., sejme závoj, který halil všechny lidi…“. - Svatebčany jsme tedy všichni lidé; a celé dějiny spásy nejsou ničím jiným než vytrvalým, shovívavým a nadmíru laskavým opakovaným pozváním z Boží strany. Když tedy sám král tolik touží po této svatbě, jak to, že tak krutě zachází s těmi, kteří nejeví zájem? - Postup krále není krutý, kruté je rozhodnutí těch, kteří jeho pozvání odmítají. To ne král je připravuje o život – oni sami se života vzdávají, vždyť odmítnutí společenství s tím, který je Život sám, přímo z postaty věci nemá za následek nic jiného, než smrt... - No, a když král tak hodně touží po této svatbě, že zve kohokoliv, proč přitom vyhazuje chudáka, který se patřičně neoblékl? Odpověď může dát sv. Pavel v listě Galaťanům: „… vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista“ (Gal 3,27). Opět, ze samé podstaty věci, není možné přijmout pozvání Trojjediného Boha k účasti na jeho životě (tj. na svatbě) a neobléci si Krista, tj. nepřijmout jeho způsob života... Kdo si „neoblékl Krista“, se sice mů-že dostavit na svatbu, svým postojem však vlastně vyjadřuje, že nejeví o ni zá-jem. Spíš než král, je tedy krutý ten, kdo tak svým postojem drze šlape po hostitelovi... --- Kristus nepřirovnává Boží království k hlučné svatbě, ale k nejněžněj-ší a nejintimnější lásce dvou lidí. Vztah Boha k člověku přirovnává k něžnému získávání srdce svatebního partnera... Zve do své hodovní síně všechny lidi z ulice, a to nejen dobré, ale i zlé. V tom je Boží nesmírnost, že se neptá, kdo je jeho lásky hodný a kdo nehodný. Nepřipomíná minulou nevděčnost, nevyčítá... On miluje a volá všechny lidi. Rozhodující je, zda my hlas pozvání uslyšíme a zda i adekvátně odpovíme... Svatba je jedinečnou slavností, bohužel trvá chvilku, nevrací se. U Boha je to však slavnost trvalá, protože On miluje věčně... Podobenství nevybízí přímo k dobrým skutkům; ani neříká, co to znamená "přijít ve svatebním šatu". Spíš chce upozornit na to, že není možné odpovědět na Boží pozvání jako ten nešťastník, který byl pak vyhozen ven - právem, protože on o tu slavnost vlastně ani nestál... Pokud aspoň trochu pochopíme, co to je za privilegium, smět na hostinu s Hospodinem, pak "automaticky" odpovíme přiměřeně...