27. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 4.10.2020
Iz 5, 1-7 Ž 80 Flp 4, 6-9 Mt 21, 33-43
Stále se nacházíme v jeruzalémském chrámě, kde Ježíš vypravuje další podobenství; podobenství tvořící obraz, který tehdejší posluchači dobře znaly již z proroka Izaiáše... - Je to Pán, kdo tvoří, chrání a naplňuje svou vinici dary, vstupuje do vztahu k ní, a na tom pak stojí její plodnost... Je však třeba, aby lidé Hospodinovu lásku přijímali, protože Hospodin potřebuje spolupracovníky, kteří věří v jeho lásku a odpovídají na ni svou láskou, odhodlanou přinášet bohaté plody... První otázka, která nás při čtení dnešního evangelia napadne, je možná tato: "Když hospodáři na vinici tak záleželo, proč ji odevzdal do takových rukou?" Vždyť věnoval důvěru lidem, kteří nakonec zabili jeho syna... Ale takový Bůh už prostě je. Je to jakási Boží slabost, se kterou on svěřuje lidem do rukou to, co je mu nejdražší. Je to slabost našeho Boha, který miluje člověka a znovu a znovu mu dává obrovskou důvěru... - Vinaři ale pobijí služebníky, kteří jsou posláni hospodářem pro výtěžek. Vinaři si mysleli asi toto: "Hospodář je skutečně slabý a naivní, když poslal několik neozbrojených služebníků. Uvidíme, jaká bude další jeho reakce." Vinaři se chovají jako malé děti a zkoušejí svého hospodáře. "Co teď asi udělá?" Když hospodář podruhé udělal totéž a znovu poslal své služebníky, tak vinaři hospodáře už vůbec nebrali vážně a také udělali totéž... Stane se však něco neslýchaného: hospodář poslal svého syna. "Na něho budou mít přece ohled." Jenže vinaři smýšlí jinak - nejenže se syna vůbec nepolekali, ale neměli ani nejmenší chuť k dialogu či změně smýšlení... Když zabili služebníky, zabít syna už také není žádný problém... Navíc - je to dědic, "když ho zabijeme, bude to všechno naše..." - Hospodář do poslední chvíle důvěřuje svým vinařům. To je neuvěřitelná důvěra Boha v člověka. Bůh riskuje všechno, i svého syna... Taková je Boží láska. A toto Bůh riskuje v životě každého člověka - odsouzení, výsměch, odmítnutí i ukřižování... To je důsledek lidské svobody, říct Bohu NE! Člověk tak vstupuje do hříchu, staví se proti Bohu, porušuje přikázání a zjišťuje, že mu to beztrestně prochází... Výčitky svědomí slábnou, snad tu a tam se ještě ozvou, ale postupně se docela vytratí. A možná, že se nakonec tento člověk prohlásí ateistou. Vždyť on už Boha ve svém životě nepotřebuje... - Je však zajímavé, že Ježíš sám nevyslovuje žádný soud – pouze položí otázku a nechá na posluchačích samotných, aby zvážili svou situaci a odpovědnost: „Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Toto podobenství se dnes netýká pouze tehdejších velekněží, farizeů ani starších lidu; ale týká se každého z nás... Uvědomuji si Boží péči a starost o mne? Vnímám vše, čím zahrnuje můj život, čím mne obdařil? Nemáme na to nárok, a přesto to stále dostáváme... Jaká je moje odpověď? Přináším užitek? Nesu ovoce Božího království? Hospodář je tak dobrý, že znovu a znovu vydává svého syna do rukou lidí v naději, že ho přijmeme a že v tomto synu objevíme jeho nekonečnou lásku k nám...