25. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 24.9.2017
Iz 55,6-9 Ž 145 Flp 1,20-27 Mt 20,1-16
Může nás napadnout, že udané hodiny, kdy Pán najímá pracovní síly, jsou devátá, dvanáctá, třetí a pátá hodina. Jsou to hodiny, které vymezují i čas pro modlitbu církve. Tato modlitba nám pomáhá pochopit, že Pán kolem nás neustále prochází a vyzývá nás k dílu. I my máme na něj neustále reagovat, slyšet jeho hlas a stále znovu se nechat najímat do jeho služby. Je zajímavé, že onen tříhodinový interval, v němž Pán obchází tržiště a dává šanci nezaměstnaným a nečinným lidem, je k večeru zkrácen na pouhé dvě hodiny. Jako by Pán chtěl naznačit, že s blížícím se závěrem dne ještě víc usiluje o kontakt s člověkem, stupňuje své volání, aby ho zapojil do svého díla, byť jen na poslední chvíli ... Vraťme se však znova k první větě dnešního evangelia: „Nebeské království je podobné hospodáři...“ Ježíš hned na začátku nasměrovává naši pozornost na hospodáře. Nepřirovnává nebeské království k vinici, na kterou se hledají dělníci. To spíše my máme sklon vnímat požadavky evangelia jako těžké břemeno, nebo jako cizí vinici, kde je třeba v horoucím dni tvrdě otročit... Ježíš nepřirovnává nebeské království ani k partě najatých dělníků. To my se v nich vidíme, jakmile slyšíme toto podobenství. A právem, neboť každý člověk jen rozpačitě postává a přešlapuje na jednom místě, dokud ho Pán nepovolá k plnosti života v jeho milosti. Právem se jako v zrcadle vidíme v dělnících najatých později a odměněných nad očekávání, neboť to, co dostáváme od dobrého hospodáře, je vždy dar a ne zasloužený výdělek. Právem cítíme rozpaky, když vidíme nadávající dělníky, neboť také pošilháváme po tom, co dostali druzí, a reptáme místo toho, abychom děkovali. Nejdůležitější postava podobenství – hospodář – však zatím zůstává v pozadí. A přece – Když Ježíš řekl: „Nebeské království je podobné hospodáři...“, znamená to, že jsme povoláni k čemusi většímu. Jsme povoláni být podobnými hospodáři! Jak se mu mohu podobat? Podobá se mu každý, komu záleží na těch, kteří nečinně a bezradně postávají na trhu svého života a nevědí, co s ním, a hledá způsoby, jak jim pomoci... Podobají se mu ale i všichni ti, kteří se podle svých možností a podle svého povolání snaží o spravedlivou společnost, kde je stále méně těch, kteří nečinně postávají, a stále více těch, kteří jsou spravedlivě odměňováni za poctivou práci... Podobají se mu všichni ti, kteří usilují o větší spravedlnost, než je spravedlnost „oko za oko, zub za zub“, a jsou schopni velkoryse obdarovávat... Zakončím krásnou modlitbou od biskupa Hrdličky: Pane, svět kolem nás řeší problémy nezaměstnanosti. Lidí je víc než dobrých pracovních příležitostí. Mnoho z nich trpí nedostatkem živobytí, ale i tím, že se nemohou uplatnit. U tebe je tomu naopak: Svět je obrovským pracovištěm, kde je třeba tolik vykonat a změnit! Boží království trpí nedostatkem pracovních sil. I já chci denně a stále být zapojen do tvé služby. I své zaměstnání ve světě mohu proměnit v práci na tvé vinici, pokud je budu posvěcovat myšlenkou na tebe. - Služebník při výplatě slyšel Pánova slova: "Vezmi si, co ti patří, a jdi ... " Kéž i já jednou uslyším podobná slova, jen s jiným dovětkem: "Vezmi si, co ti patří - a zůstaň ... " Protože nechci jinou odměnu než zůstat u tebe navěky.