25. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 20.9.2015
Mud 2,12-20 Ž 54 Jak 3,16-4,3 Mk 9,30-37
Ježíš hovoří k učedníkům o tom, co má nastat. Říká, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. Ježíš to neříká poprvé, a tak učedníci mlčí a nerozumějí tomu… Jdou dál a vůbec ho neposlouchají. Povídají si mezi sebou, aby jim cesta rychleji uběhla. Když dojdou k Ježíšovi domů, zeptá se jich Ježíš, o čem rozmlouvali. Myslím, že potřeboval slyšet nějaké slovo zájmu, pochopení nebo útěchy. Ale on věděl, že hovořili o něčem docela jiném. Nedávali pozor, přesto, že ho velice milovali. Rozpřádali řeči o tom, že když tedy budou v tom nebeském království, kdo z nich tam bude nejvyšší, nejdůležitější. Ačkoli ani netušili, o čem se vlastně baví. Stydí se to Ježíšovi přiznat a tak zase mlčí... - Dvakrát se tedy v tomto úryvku dočteme, že Ježíšovi učedníci mlčeli. Prvně, že mu nerozuměli; druhýkrát proto, že se styděli… - Existuje mlčení, které je pramenem moudrosti. Mlčení, které razí cestu do hloubky - tedy ticho, z něhož se rodí opravdová slova i činy. Ale je i ticho neplodné, je i mlčení uzavírající člověka do nejistoty a strachu… nebo mlčení pramenící ze studu…
Jedno rčení říká, že "kdo se moc ptá, moc se dozví. .. " A člověk by se od Boha mohl nadát velmi rychle něčeho náročného, co ho zasáhne a zcela změní jeho život. Maria, když nerozuměla slovům Božího vzkazu, odvážně kladla otázky. A odpovědi přišly a obsahovaly závratně náročný úkol. Ona ho přijala a Bůh si ji vedl celou cestou jedinečného poslání. Učedníci však teď mlčeli, protože se báli zeptat se ho; a mlčeli, neboť se styděli...
Kéž bychom více Ježíšovi naslouchali. Kéž bychom se nebáli zeptat se, když něčemu nerozumíme. Kéž bychom více mlčeli a to nás přivádělo k hlubšímu pochopení věcí a moudrosti… Kéž bychom viděli Ježíše v soustředěném a ničím nerozmělněném pohledu víry, abychom pak všechno spatřili v hlubších a jasnějších rysech a souvislostech; abychom podle toho i žili a jednou s Ježíšem i žili věčně…