24. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 11.9.2016 2M 32,7-14 Ž 51 1 Tim 1,12-17 Lk 15,1-32
Někdy, když prožíváme těžké období života, můžeme mít mylný dojem, že Bůh se na nás zlobí, že nás trestá... Jindy se zase hněváme, ačkoli jsme sami se sebou a se svou vírou spokojený, ale zlobí nás lidi „hříšní“, kteří podle našeho mínění (možná i v tomto chrámu) nemají co dělat... Na otázku hněvu a milosrdenství odpovídá dnešní Boží slovo: - V dramatickém prvním čtení je Bůh sice představen jako „hněvající se“; jako Bůh hrozící trestem..., ale je tam i osoba Mojžíše jako prostředníka smíření. Daný příběh je tedy literárním obrazem, který neodkrývá Boží emoce, ale poukazuje spíše na skutečnost, že navzdory nevěřícímu chování nás lidí, můžeme doufat v odpuštění. Je to ujištění o stálé přítomnosti Boží milosrdné lásky, kterou nám poslal v její zprostředkovateli - Ježíši... - V druhém čtení této neděle nacházíme svědectví apoštola Pavla, který říká: "dostalo se mi milosrdenství..., aby tím Ježíš na mně ukázal celou svoji shovívavost...“. Víme, že Pavel dříve pronásledoval křesťany, proto jeho slova jsou o to výraznější, když věří v Boha, který mu místo svého hněvu nabízí milosrdnou lásku... - Lukášově alegorie o ztracené ovci a drachmě, a také o marnotratném synovi, jsou tak jasná a názorná, že sotva k nim lze něco dodávat. To, že Bůh je Láska; že je tím, kdo se raduje z návratu hříšníka; že ztraceného člověka hledá a "donese" zpět..., to lze z těchto podobenství vyčíst velmi snadno. Ale otázkou je, zda tomu posluchač opravdu uvěří a zda na základě toho ve svém životě opravdu jedná, že opravdu stojí o Boží odpuštění... Co když velkou překážkou působení milosrdné lásky Boha v tomto světě je hněv v srdcích nás křesťanů? Co když jsme to my, co často falešně projektujeme svůj vlastní hněv do postoje Boží spravedlnosti? - Myslím, že Boží slovo nám dnes nabízí velmi jasné znaky na duchovní rozlišování. Prvním je přechod ze strachu k radostnému přijetí toho, že já jsem ten první hříšník, kterému Bůh své milosrdenství nabízí, že já ho nejvíce potřebuji... A druhým znakem pochopení dnešního slova je, že od strachu ze zlých lidí procházím k praktikování radostného hledání toho, jak mám být pro ostatní svědkem odpuštění...