2. postní neděle A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 12.3.2017
1M 12,1-4 Ž 33 2 Tim 1,8-10 Mt 17,1-9
Chceme-li dobře pochopit význam a smysl Ježíšova proměnění před třemi učedníky na hoře Tábor, musíme se vrátit v Matoušově evangeliu do předcházející 16. kapitoly. Šimon Petr vyznává: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." (Mt 16,16b) Na toto vyznání dostává Petr od Pána příslib, že se stane skálou jeho církve a obdrží klíče od nebeského království. Vzápětí Pán nařizuje učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Nenastal totiž ještě čas veřejného prohlášení a je třeba předejít špatnému pochopení mesiášské role. Důležité je, že od této chvíle začíná Ježíš apoštolům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět; dokonce že musí být zabit a třetího dne vstane z mrtvých (srov. Mt 16,21)... Nejbližšími spolupracovníky Ježíše byli apoštolové. Byli s ním přece už tři roky: poslouchali jeho kázání; putovali s ním od města k městu; stolovali a často hovořili s ním... Mysleli si, že o Ježíšovi vědí všechno - a ona to nebyla pravda. Apoštolové se dali oklamat povrchním dojmem pramenícím ze zvyku. Ano, apoštolové žili velmi blízko Krista, ale přitom skoro nic nepochopili. Proto vzal Pán tři přední apoštoly na den a noc ze všedních kolejí do samoty hory Tábor, kde se Petr, Jakub a Jan stávají svědky a přímými účastníky Ježíšova oslavení. Budou těmi, kteří potvrdí skutečnost Ježíšova božství nejen ostatním spoluapoštolům, ale všem Ježíšovým učedníkům, ano, i všem, kterým kdy později budou kázat a o Ježíšovi vyprávět... I my ve svém životě potřebujeme prožít podivuhodný zážitek Boží velikosti a blízkosti, tak jako Petr, Jakub a Jan. Abychom mohli něco takového zažít, musíme se nejdříve spolu s Pánem odebrat tzv. „na horu“, kde je nám Pán blíže než v údolí, než v mlze všedního dne... Tou horou, kde dochází k setkání Boha a člověka, je Eucharistie, Boží slovo anebo i naše nitro... K dobře prožívanému duchovnímu životu patří také chvíle samoty, soustředění a modlitby. Člověk potřebuje jako Ježíš sám stát před Bohem, odložit všechno, co jej zaměstnává, děkovat a nabrat sílu. Postní doba je vhodným časem obrácení se k Bohu v tichosti a v soustředění. - Kéž v postní době nalézáme více času, abychom byli více s Ježíšem v pravém pokoji a Boží přítomnosti, a zažili ten pocit, který vyjádřil apoštol Petr: "Pane, je nám tady dobře."