2. neděle v mezidobí A, Pustějov, Kujavy, Bílov 19.1.2014
Iz 49,3-6 Ž 40 1 Kor 1,1-3 Jn 1,29-34
Evangelium této neděle navazuje na událost křtu Páně, kterou jsme slavili před týdnem. Společným tématem je opět Kristovo "zjevení", tentokrát ne skrze Otcův hlas, ale skrze svědectví člověka, Jana Křtitele. Na rozdíl od předešlé neděle toto "zjevení" není už centrem pozornosti samo o sobě, ale má spásný význam: Kristus přijímá Ducha, aby jej mohl dávat nám. Ježíš je tedy představen jako nositel a dárce Ducha. Zároveň je označen jako Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Evangelium nám tedy ukazuje dvojjedinou Ježíšovu spasitelnou úlohu: negativní - čili "co odnímá" tedy hřích; a pozitivní - čili "co dává" tedy Ducha. Ježíš neodnímá hřích tak, že by zanechal volné místo: on vkládá do očištěné nádoby srdce nový obsah, nový život. Kristus je ten, který uklízí a čistí náš dům: nenechává jej však zející prázdnotou, ale zdobí Duchem...
Janovo označení "Beránek Boží" je nám důvěrně známé ze slavení eucharistie. A asi běžně vnímáme Krista jako toho, který nás zprošťuje hříchů. Méně často ho však vidíme i jako dárce Ducha; lépe řečeno jako toho, který odpouští hřích tím, že dává Ducha Svatého. Jeho odpuštění totiž není pouhým "smazáním" (jako kdybychom něco vymazali obyčejnou gumou), ale je novým tvůrčím činem, protože se děje v moci životodárného Ducha. Jinými slovy, každé jeho odpuštění je velkou událostí, je novým znovuzrozením, "malým křtem"…
Pokud je pro nás samozřejmé považovat Krista za "Beránka Božího" a máme snahu denně měnit svůj život; vyznávat se z hříchů a přijímat jeho Ducha ve svátostech, pak budeme šťastní, a jako Jan, i my se staneme svědky o Kristu, že On je Syn Boží…