2. ADVENTNÍ NEDĚLE B (sv. Mikuláš) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 6.12.2020
Iz 40,1-11 Ž 85 2 Pt 3,8-14 Mk 1,1-8
Ne jenom advent, ale celý náš život je darem času, kdy máme žít v přítomnosti, ale s očima upřenými již na nebe; - což nám také znova dnešní liturgie připomíná: - První čtení ústy proroka Izaiáše utěšuje izraelský lid v babylonském zajetí, ale nejdřív je potřeba „vyrovnat stezky“... - Svatý Petr učí, že „Pánův den přijde nečekaně jako zloděj“, a proto máme být připraveni... - Jan Křtitel si dal za cíl připravit Boží cestu do srdcí lidí; proto nás volá k obrácení, vnitřní proměně a hledání Božího smyslu v životě... Kristus je naděje lidstva. On je naší přítomností, protože je současně i naší budoucností... Aby bylo možné připravit srdce na setkání s tím, který přijde soudit živé i mrtvé, musí se člověk naučit vidět Jeho přítomnost v událostech každodenního života; a být také za ní i vděční... Bůh je ten, kdo neustále přichází. Přišel k nám na zemi v osobě Ježíše Krista jako Spasitel; nadále přichází ve svátostech církve jako Posvětitel; aby na konci věků přišel ve slávě jako Soudce a Král... Evangelijní výzva k bdělosti se v adventní liturgii mnohokrát opakuje. Druhý příchod Krista (jako soudce živých i mrtvých) bezpochyby proběhne. Jak říká Petr v druhém čtení, Ježíšův slib: „nového nebe a nové země“ se naplní, proto apoštol vyzývá věřícího, aby žil každý den a každou chvíli v Boží přítomnosti... - Náš svět se ještě neotevřel evangeliu a nebyl obrácen. Lidstvo je stále rozerváno nenávistí, svárem, terorismem, nemocemi... Každý z nás potřebuje konverzi. Někteří více, jiní méně, ale všichni se musíme neustále ptát na svou věrnost Ježíši Kristu... Někdo si totiž o sobě myslí, že má k dokonalosti daleko – tudíž „obrácení prý není pro něho“.... Není snadné opustit pohodlnou, již vyšlapanou cestu a začít žít nový život... Pokud se však chceme dostat do věčné blaženosti s Bohem, nepočítá se kvalita silnice, ale směr, kterým vede... Žijme přítomnost, ale oči mějme upřeny na Krista... Narovnejme proto své cesty k Němu, často zamotané hříchem, abychom byli připraveni na příchod Pána Ježíše...
Příklad Ježíše Krista, který zachraňuje všechny lidi, je základem laskavého vztahu, který bychom všichni měli mít jeden k druhému. Láska, harmonie a mír - to je to, co nám Spasitel přináší... Toto pochopil a ve svém životě naplňoval i sv. Mikuláš, patron tohoto kostela... - Z epochy, ve které sv. Mikuláš žil, nás odděluje téměř 17 století. Dnes jsou znalosti o něm směsicí historických faktů a legend. I přesto však jeho odkaz je stále aktuální: Připomíná nám nezištnou obětavost vůči bližnímu. Mikuláš pomáhal diskrétně a neočekával vděčnost... Krásně to vyjádřil sv. papež Jan Pavel II., když o něm řekl, že je „patronem daru člověka člověku“. U příležitosti sv. Mikuláše, nemyslíme jen na balíčky a dary, ale i na vyšší dary Boží přízně. Ježíš říká: „Beze mě nemůžete nic dělat.“ (Jn 15,5) - Dává nám stimulující a doprovodnou milost, milost inspirace a výkonu, milost vytrvalosti v dobrotě, ale největší milostí je milost spásy... Na jedné straně nás předvánoční čas (ale i samotný svátek sv. Mikuláše) doprovází komerčností křičící barvami a hlukem; na druhé - naštěstí – i tajemstvím, které skrývá dávání... Na přímluvu sv. Mikuláše nezištnými dobrými skutky, vyrovnejme své hrbolaté cesty, abychom byli připraveni na příchod Pána Ježíše...