19. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 12.8.2018
1 Krl 19,4-8 Ž 34 Ef 4,30-5,2 Jn 6,41-51
Minulou neděli zástupy hledali Ježíše, aby je znova nasytil. Nehledali ho však proto, kým je, ale co jim dá... - V dnešním evangeliu lidé vůči Ježíšovi rep-tají a nepřijímají ho: Na co si to hraješ, co nám to tady vykládáš, jaký chléb z nebe, vždyť máme oči a zdravý rozum a ten nám říká - jsi obyčejný tesař! - Anebo jinými slovy, když Pána Boha už nebavilo povídat si s námi skrze proroky, jednoho dne se prostě rozhodl, že na dveře svého lidu zaklepe osobně. A zase to nevyšlo. Prý byl příliš z masa a kostí... V prvním čtení vidíme Eliáše, jak je už unavený a znechucený tíží života a jde na poušť umřít. Už toho má prostě dost a říká si - není to k ničemu, snažím se zbytečně a nejjednodušší by bylo to prostě vzdát... Eliáše se však dotýká anděl a posiluje ho. V síle pokrmu se dokáže zvednout a jít dál. Důležitá jsou přitom andělova slova, jimiž Eliáše jednak povolává k jeho dalšímu úkolu; ale zároveň mu říká, že bez onoho posilnění z Boží ruky by tento úkol nemohl splnit... Evangelium pak dnešní první čtení obohacuje o další význam - chléb, který Eliáš jí a který mu dává sílu, je předobrazem Eucharistie, Ježíše, který se nám v ní dává jako chléb života. A my jsme na tom stejně jako Eliáš: bez tohoto chleba života bychom nemohli žít jako opravdoví křesťané, nedokázali bychom splnit úkol a poslání, které jsme od Pána dostali. Brzy bychom dopadli právě tak jako Eliáš v prvním čtení - byli bychom vysílení, skleslí a ve velkém pokušení vzdát všechno, co představuje naši každodenní cestu, cestu do Boží náruče... V eucharistii dostáváme k jídlu chléb života! To je exotika - kam se hrabou všechny lahůdky a speciality světa! Žádný jiný lidský pokrm totiž neslibuje víc než jen dočasné nasycení. - Pokud chceme poznat Krista a jíst ho jako chléb, který dává život věčný, je třeba slyšet Otce a učit se od něho. Teprve ten, kdo vstoupí do procesu naslouchání Bohu a učení se skrze slyšené, je schopen v mase a kostech Ježíše Nazaretského rozpoznat jeho Boží synovství. A pak v chlebu a vínu roz-poznávat jeho tělo a krev - pokrm pro život věčný... Pokud máme pokušení všechno už vzdát; Ježíš nás stále znova volá na další cestu životem. Zároveň nám v Eucharistii (či pod způsobem chleba, anebo v adoraci) dává sám sebe jako pokrm, abychom v síle tohoto pokrmu mohli i my ujít svých „čtyřicet dní“ - tedy dobře a plně prožít celý náš život a splnit své po-slání...