19. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 9.8.2015
1 Kr 19,4-8 Ž 34 Ef 4,30-5,2 Jn 6,41-51
V životě člověka nejsou jen dny plné pohody a štěstí; plné slunce a úsměvu; ale i perné dny, kdy říkáme, že toho máme už "plné zuby", že "toho máme po krk". Jsou to dny těžké a chmurné, kdy se cítíme na pokraji svých fyzických i psychických sil. Bůh to nechce, ale dopouští… - Prorok Eliáš, o kterém jsme dnes četli, byl Božím mužem; prorokem; měl dokonce od Boha dar dělat zázraky, aby zápasil s modláři a obhájil víru v Hospodina, a přesto naráží. Hrozí mu ztráta života. Jako by temné síly šly proti němu - a on utíká... Jde na jih, ale ani tam není v bezpečí; pak běží do pouště a chce zemřít - protože jeho úsilí bylo marné; zlo převládlo nad dobrem; temnota pohltila světlo - je poslední z Hospodinových proroků. "Už je toho dost!" Dál už nemůže… ale Bůh stejně stojí při něm…- Boží posel ho probouzí a vybízí, aby jedl; a když usne, znova ho probouzí a Eliáš přijímá pokrm na cestu - na dlouhou cestu. V síle tohoto pokrmu půjde 40 dní a 40 nocí na Boží horu Choreb, kde mu Bůh poodhalí kousek ze své tajemnosti… - Bůh nedopouští na člověka temnotu a zkoušky bezúčelně, ale každá krize má být tvůrčí – novým začátkem…; a pokud ji člověk překoná, poznává hloubku i jas Boží existence a posouvá ho to blíž k Bohu – lásce... Mnoho lidí dnes prožívá frustraci, stres i zklamání. Nerezignuje jen ten, kdo věří, že Bůh - Hospodin má vše ve svých rukou. Je sice Bohem skrytým, ale zároveň Bohem, který je stále na cestě k člověku a člověku. Dopouští, ale neopouští. Kde se blížíme k nulovému bodu, odkud zdánlivě nevede žádná cesta, tam Bůh začíná s člověkem znovu. Je jen třeba se nechat probudit a přijmout posilu…
Ten zázračný pokrm, který měl Eliáš, nám připomíná Eucharistii – „chléb života“ o kterém mluvil Ježíš v evangeliu. - Minulou neděli nás náš Spasitel napomínal, abychom se nestarali jen o tělo, ale pamatovali i na svou duši, aby ani ona neměla hlad. A čím ji máme živit? Dnes už nám to říká určitěji, že tímto pokrmem duše je on sám: „Já jsem chléb života. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." - Nesmíme tedy přeslechnout Boží výzvu: "Vstaň a jez!" Musíme se probudit ze spánku duše - ze své malomyslnosti, z nedůvěry a ochablosti ke konání dobra. "Vstaň, jez" pokrm na dlouhou cestu životem; na cestu radosti i bolesti…. „Vstaň a jez“… - Žádná tma pak pro tebe nebude temná. Temnota se světlem prozáří… - V životě člověka nejsou jen dny plné pohody a štěstí, plné slunce i úsměvu. Jsou i dny těžké…Život je boj - ale ty se neboj, protože nejsi sám. Pán je s tebou a dává ti sám sebe, abys měl život…