18. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 4.8.2019
Kaz 1,2-23 Ž 90 Kol 3,1-11 Lk 12,13-21
Dnešní evangelium nám nastavuje neúprosné zrcadlo. Vidíme v něm nás samé: chvějící se lidičky, strachující se o dostatek hmotných prostředků... Ano, jsou důležité, ne však nejdůležitější... Kdo by se smířil s podrazy a podfuky ve vlastní rodině? - Od onoho člověka bylo logické, že šel za Ježíšem, aby se domohl spravedlnosti; šel přeci za tím, kdo byl „mocný slovem i činem“... - Jenomže nepochodil. Sám Ježíš totiž ve vlastním životě vyznával a žil, že „Syn člověka nemá, kde by sklonil hlavu“ a také že „nejen chlebem je živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“... Své přežití si nezajistíme tím, co vlastníme; ani tím, co ovládáme... Nezáleží tedy na množství nashromážděných peněz; nezáleží jestli peníze máme; ale pokud bude v nás pouze touha vlastnit je (místo toho, aby sloužily jako prostředek skutků milosrdenství) - neprospěje také, že peníze nemáme... Existuje ještě něco mnohem významnějšího, co nám dokáže zajistit život navěky. A tím je spravedlnost, vnitřní čistota a soulad s Otcem - zdrojem veškerého života. A tento soulad v sobě nemáme, neboť jsme ho ztratili již prvotním hříchem... A od té doby, kdy byla narušena naše naprostá důvěra Bohu; k naší škodě, často zaměřujeme veškeré své síly a pozornost pouze na to, co by nám zajistilo šťastný život na této zemi... Jestliže ptáci nesejí ani nežnou, a přesto se o ně Bůh stará, což pak nedá vše potřebné i nám? Dá. A dává. Jen o to jediné: o spravedlnost, pokoru a lásku, je třeba žádat a tlouci; tedy k Bohu nasměrovat své srdce...