16. neděle v mezidobí A (+ sv.Magdaléna) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 19.7.2020
Mud 13,13-19 Ž 86 Řím 8,26n Mt 13,24-43
V celku dnešních liturgických čtení (a také v souvislosti s tím, co jsme slyšeli minulou neděli) rozpoznáme význam dnešního podobenství: Dobro je silnější než zlo, a nakonec nemůže být zlem potlačeno. - Plevel, který nepří-tel nasel na poli s pšenicí, může být na první pohled další ze skutečností, o kterých jsme četli minulou neděli a které ohrožují vzrůst a dozrání setby: nezoraná země, trní, ptáci, spálení sluncem. Liší se od nich ale tím, že zde už setba padla do dobře zkypřené půdy, a její vzrůst není už bezprostředně ohrožen. - Služebníci mají zdánlivě oprávněnou a chvályhodnou obavu o osud dobré setby, a proto chtějí jit a plevel vytrhat. Odpověď hospodáře je ale jasným důkazem toho, že jeho dobré semeno nakonec vyroste, že má větší sílu než plevel. Hospodář ví, že jeho setba už jistě vydá užitek, a proto může na svém poli plevel nechat růst zároveň s pšenicí. Stejnou výpověď najdeme v prvním čtení z knihy Moudrosti: „To, žes Pánem, činí tě shovívavým ke každému...“ I když se nám zdá, že ve společnosti i církvi dochází k akceleraci agresivity, polarizaci názorů a stále nesmiřitelnějšímu postoji jednotlivých směrů, neměli bychom propadat pesimismu. Ježíšovo podobenství nás totiž ubezpečuje, že Boží království si nemůžeme založit sami. Dokud nepřijde den žně, tedy návrat Krista, budeme obklopeni i tím, co zasel nepřítel... Nemůžeme však ani bagatelizovat zlo. Nesmíme si myslet, že máme zanechat veškeré snahy o polepšení, když tedy Boží království stejně nakonec zvítězí a zaplevelené pole vydá úrodu. Podobenství o plevely mezi pšenicí nás zejména vyzývá k radostné a pokojné jistotě, že Boží plán lásky a spásy pro člověka a pro celý vesmír je nezvratný: Boží království nakonec přijde a zvítězí... Za druhé si máme uvědomit, že: s(e) zlem máme bojovat a máme se snažit ho vykořenit, ale jen sami u sebe. Nemůžeme chodit plít na cizí pole, protože je neznáme a mohli bychom učinit víc škody než užitku. Poměrně jasnou dělící čáru mezi dobrem a zlem můžeme vytyčit jen ve svém vlastním srdci - jen sami sebe a svůj vlastní příběh známe natolik dobře, že jsme toho schopni... ( Buďme tedy Bohu vděční za každou hodinu života a využijme čas, abychom vyrostli k Boží chvále v zdravou a úrodnou pšenici... )
*
=======
* V souvislosti se sv.Magdelenou, vycházejíc z prvního čtení a Kristova kázání o nebeském království vidíme: nový obraz Otcovy tváře - jeho milosr-denství.... Boží milosrdenství zasáhlo i sv. Marii Magdalénu, vždyť podle tradice to byla hříšnice, ale vplyvem Božího milosrdenství se obrátila a změnila až natolik, že i papež František ji nazývá „apoštolkou apoštolů“ (proto, že jako první se stala svědkem Kristova zmrtvýchvstání a zvěstovatelkou vzkříšení pro apoštoly)... Bůh je milosrdný, a čeká i naše obrácení, když nám dává roky, dny i hodiny života. Buďme mu tedy vděční za každou hodinu života a využijme čas, abychom vyrostli k Boží chvále v zdravou a úrodnou pšenici...