15. neděle v mezidobí, Bílovec, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 14.7.2019
5 M 30,10-14 Ž 69 Kol 1,15-20 Lk 10,25-37
Čím více Kristus kázal, učil a uzdravoval, tím více se objevovali lidé, kteří ho chtěli znemožnit. Občas na něho měli připraveny zapeklité otázky, z nichž neexistovalo rozumné východisko. Ať už by odpověděl jakkoli, vždycky by se to obrátilo proti němu... - „Co mám dělat, abych dostal věčný život?“ ptal se znalec Zákona, aby Ježíše „přivedl do úzkých“. - Je to postoj člověka vstupujícího do rozhovoru s Ježíšem ne proto, aby žil jeho slovo, ale používal jakéhokoli prostředku (dokonce i knih Mojžíšova zákona), aby Ježíšovi nastražil past... - Ježíš nepolemizuje, nýbrž odkazuje svého dotazovatele na kompetenci, která je mu vlastní: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“. – Znalec Zákona sám musel po Kristově otázce uznat, že se všechna přikázání Zákona dají shrnout do dvou hlavních, totiž že máme milovat Boha ze všech sil a tuto lásku dál projevovat v lásce k bližnímu... Je to přikázání, které se nemá komentovat, ale prožívat. Z uvedeného důvodu Ježíš odvětí: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít“, tedy „dostaneš věčný život“... Tady by se celé setkání mohlo klidně uzavřít. Avšak učitel Zákona, evidentně zaskočen jasností Ježíšových slov, začíná s tím, že se chce (v uvozovkách) „jakoby“ ospravedlnit (anebo jen se prostě diplomaticky vyhnout osobní odpovědnosti) a klade otázku: „Kdo je můj bližní?“ (Ke komu se mám přiblížit?) --- No jo - řekneš si - ale kdybychom milovali každého člověka, byl by to pak zmatek a chaos. Je třeba přece nějak jasně stanovit, komu lze pomoci a kdo se musí ještě chvíli snažit, aby si naši pomoc a lásku zasloužil!... Je lehce úsměvné, že se sám tazatel dostal do úzkých, ve kterých doufal, že skončí Kristus. Polila ho hrůza, že by se láska rozdávala bez podmínek!... - Ježíš ale toho člověka zřetelně staví před něho samotného a ukazuje mu jeho osobní odpovědnost, když mu vypráví to, co je známo jako podobenství o dobrém Samaritánovi... Na konci podobenství Ježíš klade učiteli Zákona rozhodující otázku: „Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“. On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“. - Tímto způsobem jasně ukazuje, co je třeba konat, abychom prožívali činorodou a konkrétní lásku, aby pak člověk měl účast na věčném životě. Nestačí tedy jen „znát Zákon“, anebo jen „zakoušet Boží milosrdenství“; ale je potřeba také ho skutečně i konat... --- A ještě jeden zajímavý pohled: Podle interpretace nejstarších církevních otců je tím dobrým Samaritánem sám Ježíš, když pohnut milosrdenstvím se sklonil k lidstvu, které je plné ran a ve smrtelném nebezpečí... On sám nám celou svou existencí vyprávěl o milosrdenství nebeského Otce (srov. Lk 6,36)... - Je to on sám, kdo i dnes po své smrti a vzkříšení říká každému z nás: „Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet“...