14. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 7.7.2019
Iz 66,10-14 Ž 66 Gal 6,14-18 Lk 10,1-20
V evangeliu podle Lukáše se nepopisuje pouze poslání Dvanácti apoštolů k lidu Izraele (srov. Lk 9,1–6), ale i tři další povolání, o kterých jsme mluvili minule (srov. Lk 9,57–62), „ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít“ (Lk 10,1). Tak se předznamenává misie mezi národy, přesněji řečeno k oněm dvaasedmdesáti národům země, které znala židovská tradice a jsou zapsány v knize Genesis (srov. Gn 10)... „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo“ (Lk 10,2). - Nyní Ježíš posílá oněch nemnoho učedníků nikoli po jednom, nýbrž po dvou, neboť už jejich bratrské společenství je zvěstí o nebeském království. Evangelium, jehož jádrem je láska, je dosvědčováno osobami, které se vzájemně napomínají a podporují. Jsou posláni jako ovce mezi vlky, aby zvěstovali Boží království a s ním spojený pokoj. Oni sami nezmohou mnoho, nicméně Ježíš sám je vybavil schopností omezovat satanovu působnost, a to prostřednictvím slov a skutků, jež čerpají svou sílu přímo z Pánovi moci (srov. Lk 9,1). Stejně jako při prvním vyslání i nyní Ježíš vykresluje některé charakteristiky, jimiž se vyznačuje misie. To vše se může shrnout v radikálním vydávání svědectví evangelia. Nestačí hlásat pokoj, protože je třeba, aby zvěstovatelé byli nositeli pokoje. Těmto vyslancům Ježíš adresuje následující slova: „Kdo poslouchá vás, poslouchá mne“ (Lk 10,16). To je skutečně velká odpovědnost nás křesťanů, protože stejně jako Ježíš lidem svým životem zjevoval Otce (srov. Jan 1,18), je nyní na nás, abychom podobně svým životem zvěstovali Ježíše a byli jeho svědky v tomto světě (srov. Lk 24,48)... - I tváří v tvář úspěchu misie, když se konstatuje, že „dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ (Lk 10,17), křesťan uznává, že to vše vyplývá především z Kristovy přímluvy: „Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu“ (Lk 10,19). A na tomto základě pak křesťan bude prožívat Mistrovo slovo: „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi“ (Lk 10,20). Ano, naší radostí je ochrana ze strany našeho Pána; naší radostí je skutečnost, že On poté, co nás povolal, nezklame naše očekávání a bude skrze nás šířit na zemi své evangelium... Po nás se chce pouze to, abychom za ním kráčeli všude tam, kam půjde (srov. Zj 14,4), s vědomím, že druhým ho můžeme zvěstovat jedině tehdy, když on bude žít v nás...