sv. Petr a Pavel, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 29.6.2015
Položím vám otázku: Podle čeho poznáte svatých Petra a Pavla? - Asi odpovíte - Pavel drží knihu, protože je Učitelem národů; a má také u sebe meč, protože jím byl popraven pro víru v Krista. - Znakem sv. Petra jsou klíče nejvyšší moci podle slov Pána Ježíše: "Tobě dám klíče Božího království. Cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi."
Ve vstupní antifoně stojí: "Svatí apoštolové Petr a Pavel prolili za církev svou krev; měli podíl na kalichu utrpení Páně a stali se Božími přáteli." - Tato slova nás upozorňují nejen na tak významné vnější události, jako je mučednické prolití krve; nýbrž na velké vnitřní pouto, které apoštoly s Kristem spojovalo. Tím poutem byla věrnost. Církev nazývá Petra a Pavla také „apoštolskými knížaty“ a to proto, že Petr – je základ církve a Pavel - největší hlasatel evangelia…
Nahlédněme, co se tenkrát dálo, když se Petr prvýkrát setkal s Pavlem tedy „skála“ s „vichrem“. Od sv. Pavla v jeho listu Galaťanům máme zachovanou zprávu: "Za tři roky po svém obrácení jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní." - Proč asi šel Pavel za Petrem? Chtěl na vlastní oči poznat prvního z apoštolů, vyučeného samotným Pánem Ježíšem. Právě od něj chtěl dosáhnout uznání za apoštola. Udělá to Petr? On, prostý rybář, bude důvěřovat učenému profesoru, a ještě k tomu cizinci? Bude žárlit na Pavlovy úspěchy, anebo se dá strhnout náladou lidu, která si vynucovala Pavlovo ukamenování? Všechna čest Petrovi. Při rozhodování se dal vést zdravým rozumem a láskou, Duchem Svatým a Pavlovi podal ruku. - Dokud je jednota v lásce, nevadí různost názoru. Když se lidé pro různost názoru začnou na sebe mračit, vyhasíná mezi lidmi úsměv, a tam vyhasíná postupně i křesťanství…
Svatý Petr a Pavel, ač to byly osobnosti značně odlišné, dá se říci, že každý z nich byl přímo typickým představitelem jednoho ze dvou směrů v církvi – Petr židokřesťanství; Pavel zase křesťanství z pohanství, přece si po celý život zachovali vzájemnou úctu a lásku. Tento příklad jednoty v různosti je pro nás dnes stejně potřebný jako v dřívějších dobách církve.
Do církve jsme byli povoláni svatým křtem. Pokud je naše víra v apoštolskou církev opravdová, pak i my máme být s Kristem, nést evangelium jako svědectví a usilovně se ke Kristu neustále vracet a být tak dobrými „apoštoly“ současnosti...
