13. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 1.7.2018
Mud 1,13-24 Ž 30 2 Kor 8,7-15 Mk 5,21-43
Příběhy dvou nemocných v dnešním evangeliu nás učí něco podstatného o víře. Prvním je žena, která ztratila veškerou naději, že by jí soudobá medicína mohla pomoci. Navíc, i kdyby se objevil nějaký nový a účinný lék, už by na něj neměla peníze. Všechen majetek totiž až do této chvíle vydala na bezvýslednou léčbu... - Druhým je otec mladé dívenky, o kterou se bojí, aby nezemřela. Přes veškerou jeho snahu si však smrt jeho dceru nakonec vzala... Podobně jako malomocní, i žena z evangelia, musela bydlet odděleně a nesměla se nikoho dotknout. Pro ni tato oddělenost platila již dvanáct let. Bylo to nepředstavitelné vězení. Její jedinou nadějí byl Kristus. Už byla velmi zoufalá, a tak nedbala na to, že svou přítomností v tlačícím se davu činí nečistými všechny, kterých se dotýká... Nesměla nahlas poprosit o uzdravení, protože by to jistě vzbudilo velké pobouření. Zbývalo jen jediné: víra, že Kristova moc je tak veliká, že i když se dotkne byť jen jeho roucha, pomůže jí to. A měla pravdu. Desítky, ba stovky lidí v tlačícím se davu dotýkaly se Ježíše; ale pouze dotek této ženy Kristus zaregistroval. Protože měla víru. Měla víru, a proto se dotkla a byla uzdravena... Nešťastný otec, představený synagogy, vidí ve své zoufalé situaci jediné řešení, padnout Ježíšovi k nohám s prosbou o pomoc. Jairos byl zcela oprávněně na zhroucení. Poslové mu právě donesli zprávu, že jeho dcerka zemřela. Už bylo zbytečné o cokoli se snažit. Asi by to otec vzdal, to je jasné; protože kde je smrt, tam není pomoci... Ale Kristus ho povzbuzuje: „Neboj se, jen věř!“ Ježíš, Bůh, je jediným lékem na všechny nemoci i současného lidstva. On říká i nám: Neboj se, jen věř. - Necítíme i my ve svém životě občas takový zmar nadějí, kdy máme pocit, že je všemu konec? - Nemáme už někdy ani sílu jít se dotknout s vírou alespoň Ježíšova roucha? --- Ale i pro každého z nás existuje naděje; podobně jako měla žena z davu; jak měl i Jairos... Vždyť sám Kristus dodává sílu a odvahu: Neboj se, jen věř! - Jen popojdi ještě kousek k němu, neotáčej se a neodcházej... Protože, když On vejde do komůrky tvého srdce (kde možná něco krásného již zemřelo; kde pro tvé okolí pohasla již naděje); můžeš i ty vírou prožít zázrak „Talitha kum“...