13. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 28.6.2015, Moud 1,13-24 Ž 30 2 Kor 8,7-15 Mk 5,21-43
Chřipka, kašel nebo rýma, to jsou nemoci, které jsou běžné, ale i ty dokáží někdy potrápit. Známe to všichni. - Z prvního čtení vidíme, že ani nemoci, ani smrt nebyly v Božím plánu; ale že to přišlo skrze ďáblovu závist… Podobně i evangelijní úryvek mluví o vzkříšení Jairovy dcery. Vypráví příběh od samého začátku, kdy otec Jairos přijde osobně za Ježíšem a prosí ho, aby přišel uzdravit jeho dítě. Cestou se ale stal jiný zázrak, který bychom neměli přehlédnout. Byla uzdravena žena trpící krvácením, která se v davu nepozorovaně zezadu dotkla Ježíše. Ihned pocítila, že je zdravá. Jde opravdu o zcela ojedinělý zázrak, kdy se Ježíš nesetkává přímo s člověkem tváří v tvář a neudělá žádné gesto, ani přitom nic neřekne.
Ten dotek ženy je jakousi "samoobsluhou víry". Ježíš jen poznal, že z něho "vyšla síla", kterou jako by si ta žena vlastní vírou odebrala, odčerpala. Ježíš na to reaguje a ptá se: "Kdo se mě to dotkl?" A když se rozechvěná žena přizná, pochválí její víru a potvrzuje zbavení neduhu. Ježíš tedy není proti, abychom se ho sami "dotkli" s vírou v jeho pomoc a uzdravení. Dokonce to v dnešním příběhu schvaluje a potvrzuje. Když se ptal, kdo se ho dotkl, učedníci mu řekli, že přece vidí sám, jak se na něj lidé ze všech stran tlačí; jak se tedy může takhle ptát? Jenže je rozdíl mezi tlačenicí s velkými třecími plochami a mezi hluboce osobním dotekem víry, kdy s rozechvěním celé bytosti vztáhne člověk srdce i ruce k Ježíši.
I my bychom se měli zamýšlet nad tím, zda nejsme pouhým zástupem se svými problémy a bolestmi tlačícím se kolem Krista. Zda dovedeme přistoupit k Ježíši tiše a skrytě a spíš nepozorovaně a nenápadně, ale s takovou živou vírou, že vždy přivolá pomoc a odpověď… Otevřeme tedy svá srdce Kristu naplno a nechme se ním oslovit, abychom v lásce pomáhali sobě i druhým…