11. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 17.6.2018
Ez 17,22-24 Ž 92 2 Kor 5,6-10 Mk 4,26-34
Dnešní evangelium sv. Marka začíná 26. veršem 4. kapitoly, ale pro pochopení jeho smyslu je potřebné si připomenout prvních dvacet veršů této kapitoly, tedy Ježíšovo podobenství o rozsévači. Tyto dva úryvky se vzájemně doplňují a vysvětlují. Ve 14. verši Ježíš vysvětluje svým učedníkům, co myslel onou setbou: Rozsévač rozsévá slovo. Podobenství o rozsévači bylo více zaměřeno na přijetí či nepřijetí Božího slova ze strany člověka; dnešní dvě krátká podobenství hovoří o tom, co se s takto přijatým slovem děje dále... V prvním podobenství říká Ježíš, že setba roste, a člověk ani neví jak. A ve druhém zase to, že zaseté hořčičné zrnko je menší než všechna semena na zemi. - Začátky jsou nenápadné, téměř nerozpoznatelné, ale v prvním případě na konci je bohatá úroda; a ve druhém případě je na konci strom, který je vyšší než všechny zahradní rostliny... - Boží království je, nebo začíná tehdy a tam, kde se semeno zdánlivě zmaří, ztratí z dohledu, prostě je zahrabáno do země. Co to znamená? Oním semenem, které padlo do země, byl především Kristus, který se za nás obětoval. Přišel proto, aby vypil kalich věrnosti svému Otci až do konce. Nikdy od této věrnosti neustoupil, i když to znamenalo, že jeho život byl neustále více „zahrabáván“, až byl nakonec přibit na kříž. Ale právě skrze smrt z lásky a věrnosti Otci vstal z mrtvých, aby i nám získal život věčný... Často se snažíme o rychlá a levná řešení, nebo jen vnější efekty. Snažíme se porozumět duchovnímu růstu. Kristus ale říká, že tento růst se děje, ani člověk neví jak. Děje se, semeno roste a přináší plody, a to za podmínky, že nejprve padlo do země... - Kéž bychom byli dobrými semeny; zapadli do hlíny - tedy odumřeli sobě, aby mohl Kristus v nás růst... - Tvůrčí síla Božího slova ačkoli se může zdát slabá; na konci je však Boží království, plnost lásky a života...